|
Profil Gilberta Bécauda
Francouzský zpěvák, skladatel, pianista a herec Gilbert Bécaud, jehož hvězdná kariéra je úzce spjata s pařížskou koncertní mekkou Olympií, skoro půl století
uváděl svým energickým projevem fanoušky do extáze. Typicky nakřáplý chlapský hlas čtyřiasedmdesátiletého velikána šansonu dozněl dnešního dne, kdy autor několika desítek celosvětových hitů prohrál svůj boj s rakovinou plic.
Hudbu si Bécaud vždy skládal sám, ostatně měl k tomu i hudební vzdělání - vystudoval konzervatoř, maminka z něj chtěla mít původně klavírního virtuosa. Dařilo se mu skládat snadno zapamatovatelné melodie, které si k posluchačům našly cestu. Jelikož na slova si netroufal, kvalitní texty mu psali zejména jeho tři nejbližší přátelé literáti Maurice Vidalin, Louis Amade a Pierre Delano, se kterými dlouhodobě pracoval již od svých počátků po skončení druhé světové války.
Narodil se 24. října 1927 v jihofrancouzském přístavu Toulon, odkud odešel po válce do Paříže. Tam jej objevil známý šansoniér Jacques Pills (jeden z manželů Edith Piaf), se kterým v roce 1950 jako doprovodný klavírista vyrazil na turné do Ameriky. Tady si Bécaud poprvé vyzkoušel zpěv a zkomponoval první písně. Po
návratu do Francie za dva roky musel nastoupil na vojnu, se změněným jménem na "Gilbert Bécaud" z původního François Léopold Silly se ale také snažil prosadit sólovým zpěvem.
Jeho první koncert v Olympii, bývalém kině přestavěném na koncertní sál, se stal legendou. Podle pamětníků to nebyl triumf, bylo to delirium: v sále zůstaly rozbité sedačky a vyražené sklo. Dav prolomil dveře a nahrnul se do šaten. Právě díky tomuto vystoupení se Bécaudovi začalo přezdívat "muž 100.000 voltů". Olympii pak vyprodal ještě mnohokrát, v listopadu 1997 měl tu čest, již jako nestor francouzského šansonu, znovuotevřít hudební stánek prvním koncertem po rekonstrukci.
Bécaud prý před vystoupením říkával: "Je vais coucher avec mon public - jdu obcovat se svým publikem." Rytíř Čestné legie se tomu v dobrém slova smyslu opravdu nezpronevěřil. Publikum se nikdy nenudilo, lidi fascinovala energie, která ze zpěváka vyzařovala. A Bécaud zpěv miloval. "Jsem šťasten, že mohu zpívat.
Ať je to v Paříži, Praze nebo v Ostravě. Vždy si ale připadám jako toreador, před nímž se otevírá brána arény," řekl před pár lety interpret, který mnohokrát koncertoval i v České republice.
Autor asi 400 písní, kterého proslavila v roce 1956 i dvojrole v legendárním hudebním filmu "Země, odkud přicházím" režiséra Marcela Carného, se prosadil i mimo Evropu. V šedesátých letech uvedl jako první Evropan na Broadwayi muzikál "Ženy", další desetiletí skládal písně pro špičkové zpěváky - například Barbru Streisandovou či Franka Sinatru. Natočil album se Steviem Wonderem, komponoval i filmovou hudbu. Ještě krátce před smrtí dokončil nové album "Mon Cap" (Můj směr).
Pověrčivý Bécaud, jenž pro štěstí na koncertech zásadně vystupoval s modrou kravatou s bílými puntíky, zůstane v myslích svých obdivovatelů navždy spjat s písněmi jako "Nathalie", "L'important c'est la rose" (česky "Růže kvetou dál" s textem Ivo Fischera zpívala Helena Vondráčková), "Je reviens te chercher",
"Quand il est mort le poete", "La solitude ça n'existe pas" nebo "Et maintenant".
Milovník moře, větru, whisky, dobrého Bordeaux a něžných žen trávil své poslední roky nejčastěji na břehu Seiny, na obytném člunu zakotveném blízko Buloňského lesíka. Otec pěti dětí, který byl od roku 1978 podruhé ženatý s Američankou Kitty, odmítal do poslední chvíle odchod na odpočinek. Úspěšně se vyrovnal i s
rakovinou čelisti, která ho postihla před dvěma lety. |
