RECENZE: Kofola a becherovka proudem. Žbirka v Londýně rozezpíval i barmanky

Londýn (Od našeho spolupracovníka) - Miro Žbirka si letos připomíná čtyřicet let na sólové dráze a slaví ve všech třech svých domovech. V prosinci nabídne halové koncerty v Praze a v Bratislavě, hudebně totožnou show však předvedl už i v Londýně.

V místním klubu 229 The Venue jsou česko-slovenské koncerty celkem pravidelnou záležitostí, promotér Štefan Krasňanský sem nedávno dovezl Petera Lipu, Tomáše Kluse či Michala Davida, následovat budou IMT Smile, Majk Spirit nebo příští rok Jaromír Nohavica.

Takže importované drinky od kofoly po becherovku tekly proudem, v zaplněném sále to burácelo slovenštinou a místní barmanky pokyvovaly hlavou, že většině písní vůbec nerozumí, ale jsou rozhodně chytlavé.

Aby ne! Žbirka totiž od začátku vsadil i na hity. Balada o poľných vtákoch vyvolává nadšený aplaus. Neméně vřele jsou přijaté pecky jako Biely kvet nebo 22 dní, které zazní před koncem programu.

Co se odehrávalo mezitím? Čirý skvost. Zpěvák pozval na pódium hudebníky, kteří nahrávali jeho poslední desku Double Album, mezi nimiž zaujme americký bubeník Blair Cunningham či britský kytarista Robbie McIntosh, oba někdejší členové The Pretenders nebo doprovodné kapely Paula McCartneyho na přelomu 80. a 90. let. Na baskytaru se přidal Hamish Stuart, jenž rovněž doprovázel bývalého Beatla. A nejednoho. Do klubu si odskočil rovnou z turné Ringa Starra.

Místní personál ožil, když Žbirka prozřetelně zařadil pár skladeb od Beatles a během závěrečného „na na na“ v Hey Jude nesešlo na tom, zda jste Slovák, nebo Brit. Zpívali všichni. V Get Back se vokálního partu skvěle ujal producent Rob Cass a se zmíněnou partičkou za zády to znělo jako z McCartneyho pozdně osmdesátkového setu. Nejeden fanoušek měl jeho koncertní film stejného jména na notně obehrané videokazetě. 

40 rokov na scéne

80 %

Miro Žbirka

26. října 2019

229 The Venue, Londýn

Představili i písně z Double Alba, vzhledem k publiku odvážné, pro zúčastněné hudebníky pochopitelně v anglických verzích. Tedy Girl You Know, Darling a Nothing Ever Rhymes. Oproti provařeným hitům je to úkol nelehký, ale tito pánové by mohli hrát i „hoří“ a znělo by to zajímavě. Ponechme stranou, že jde vesměs o hudebníky legendární, podstatné je, že jsou to muzikanti neskutečně vyhraní a sehraní. To nelze přebít. Jak po koncertě s obdivem prohlásil klávesista Dean Ross, sám hudební veterán: „Ti chlapi jsou neskuteční. Hrát s nimi je jako hrát s nahrávkou.“

Halové koncerty 3. prosince v pražské O2 areně a 5. prosince na bratislavském Stadionu Ondreje Nepely budou samozřejmě vizuálně obohacené. Už londýnská show však prokázala, že po hudební stránce se pojede první liga.