Zaz na aktuálním turné představuje svou nejnovější desku Paris. U nás je zpěvačka, která ve svém stylu mixuje odkaz francouzského šansonu a gypsy jazzu s moderním popem a rockem, nesmírně oblíbená. Dvakrát byla tahákem festivalu Colours of Ostrava a dvakrát už na české půdě vystupovala také samostatně.
Do Prahy a Ostravy vezete svou desku Paris. Co mohou fanoušci od koncertů očekávat?
Úplně novou show s videoprojekcemi, velmi realistickými dekoracemi či stínovými loutkami. Bude to ve skutečnosti docela kinematografické a doufám, že diváci získají pocit, jako by byli součástí filmu. Jsem opravdu hrdá, že tu podívanou můžu českému publiku předvést.
Album je vaší hudební poctou Paříži, odkud však nepocházíte. Jaký máte k francouzské metropoli vztah?
Myslím si, že Paříž patří všem, kdo tu žijí nebo tím městem jen procházejí. Vždyť o Paříži psali a zpívali umělci ze všech zemí, ne? Mohla bych přece vzdát hold třeba New Yorku, aniž bych byla Newyorčanka.
Na nahrávce jste dělala s Quincy Jonesem, slavným spolupracovníkem Michaela Jacksona. To musel být úplně jiný svět.
Ano, bylo to plné silných emocí. Já jsem se myšlenkou na tuhle spolupráci nějakou dobu zaobírala, aniž by tomu někdo z mých kolegů moc věřil. Po poslechu některé z mých písní napsal Quincy bigbandové aranže pro tři další skladby.
Nazpívala jste duet se šansoniérem Charlesem Aznavourem, jaký to byl zážitek?
Aznavoura jsem poznala v jedné francouzské televizní show. Je to velmi zvídavý muž, skutečně se zajímá o práci mladých umělců. Ke spolupráci se stavěl otevřeně a já jsem nadšená, že ten zážitek sdílím.
Novináři vás někdy srovnávají s Edith Piaf. Co to s vámi dělá?
Až moc často! Samozřejmě jsem polichocená, byla to velká umělkyně, měla tvrdý, ale krásný život, zůstaly po ní nadčasové písně. Ale žiju v úplně jiné době. Jsme obě drobnější brunetky a Francouzky, ale co máme společného? Ach ano, taky zpívám!
Přijedete z turné po Japonsku, zpíváte v Polsku. Jak si vysvětlujete svůj mezinárodní úspěch v době, kdy francouzština už není univerzální světový jazyk?
Těžko říci. Myslím, že jsem prostě přišla ve správný čas. A taky hudba je přece univerzální jazyk.
