GLOSÁŘ: Skončil festival, který si zvyká tvořit v luxusu

  17:55aktualizováno  17:55
Tečku za letošní Dvořákovou Prahou udělal v sobotu v Rudolfinu italský orchestr z Říma. Stále ještě relativně mladý festival chce být podzimním protipólem Pražského jara. Jak se mu to daří?

Dirigent Antonio Pappano a houslista Gil Shaham | foto: Petra Hajská

Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia se svým šéfem Antoniem Pappanem nadchnul už při svém minulém pražském koncertě a tentokrát opět potvrdil, že každé pojetí je možné, pokud je perfektně podané. Po úvodní, lehce a pružně zahrané předehře k Rossiniho opeře Popelka následoval Koncert pro housle a orchestr od Petra Iljiče Čajkovského, v němž zazářil americký houslista Gil Shaham. Nejen technikou, ale i jedinečným tónem svých stradivárek a nepředstíraným citovým zaujetím, které sdílel s dirigentem a orchestrem.

Čajkovského Symfonii č. 5 Italové hráli po svém, ale famózně. Možná chybělo to, co by se dalo nazvat hloubavou lyrikou nebo melancholií nebo patosem, ale o to více spontánní přímočarosti a dramatičnosti bylo ve skladbě, která se dá vyložit i jako boj s osudem. Přitom o zpěvnost nebyli posluchači ochuzeni. Naopak. I v nejsilnějších atacích a nejrychlejších tempech orchestr stále ušlechtile a jasně „zpíval“ a zřetelně artikuloval, nikdy nerachotil a přirozeně ani nechyboval. Jednotlivé nástroje byla radost poslouchat, slavné hornové sólo v druhé větě bylo jemně krásné. Pappano nakonec přidal ještě předehru k Rossiniho Lazebníku sevillskému, kde najednou člověk slyšel všechny noty a notičky, což nebývá vždycky samozřejmost.

Přijdou noví Dvořákové?

Festival nezapře, že má silné finanční zázemí. To však nemusí být k ničemu, pokud chybí kreativita. Organizační tým si však očividně zvyká s luxusem žít a tvořit, využívat ho k tomu, aby inspiroval debatu, jak dokazuje i komorní řada, pro niž získal jako kurátora britského houslistu Daniela Hopea. Pravda, některé projekty se měly lépe promyslet, ale to na celkovém dojmu tolik nemění.

Kromě Pražského jara pouze Dvořákova Praha může zvát orchestry z elitní světové kategorie. Očekávání beze zbytku naplnila tělesa z Drážďan a Říma, za nimi s mírným odstupem skončil Londýnský symfonický orchestr. Ne proto, že by nehrál výborně, ale jeho výkon v Dvořákovi a Rachmaninovi prostě neměl stejnou osobitost, možná proto, že Gianandrea Noseda, ač zkušený a dobrý dirigent, přece jen nepatří do stejné ligy jako Christian Thielemann a Antonio Pappano. Navíc se zdálo, že mezi ním a cellistou Jiřím Bártou v Dvořákově Koncertu pro violoncello nevládlo takové porozumění jako třeba mezi Pappanem a Shahamem v Čajkovském.

Přesvědčivost a síla interpretace může umlčet nejednu námitku a razantně vstoupit do diskuse třeba i o tom, co je vlastně dobově poučená interpretace. Způsob, jakým belgický soubor starých nástrojů Anima Eterna hrál Dvořákova Vodníka a Novosvětskou symfonii, byl promyšlený v každém taktu. A jistě nabídl i zajímavé srovnání s Českou filharmonií, která se na festivalu předvedla s Jiřím Bělohlávkem i Jakubem Hrůšou rovněž na nejvyšší úrovni.

Otázku, co má vlastně znamenat Dvořákovo jméno na festivalovém štítu, si určitě položil nejeden divák. Někoho možná zaskočilo, že na úvodním ani závěrečném koncertě Dvořák nezazněl, jenže představa, že program bude spočívat v jakémsi povinném přehrávání mistrova „kánonu“, spíš leká. Dvořák by měl symbolizovat kvalitu, invenci, světovost v různých podobách. A být odrazem k hledání zajímavých souvislostí.

Také v dramaturgické rovině. Dvořák byl přece ve své době soudobý, moderní autor. Přitom podstatně mladší než romantická hudba vlastně zazněla jen na koncertě v katedrále sv. Víta (od Johna Tavenera). Dokonce i jinak strhující koncert souboru Kremerata Baltica, proslulého hledáním nové hudby, byl svým způsobem „klasika“. Jak do programu vsunout novou či dokonce v tuto chvíli ještě nenarozenou hudbu, představovat a hledat nové české Dvořáky, to je jedna z výzev do budoucna.

  • Nejčtenější

Hudební kalendář 2019: Koncerty světových hvězd, které nesmíte prošvihnout

Rok 2019 zpříjemní hudebním fanouškům vystoupení řady hvězd. Přijede třeba Andrea Bocelli. Podívejte se na přehled...

RECENZE: Karel, já a ty nabízí defilé třicátníků, kteří nevědí, co chtějí

Bohdan Karásek říká svým pracím „bytové filmy“, což lze přeložit jako levné projekty na pomezí studentských a...

Odlišné názory dnes někteří označují za fake news, řekl Vašut v Rozstřelu

Ve čtvrtek do kin vstoupí snímek Jonáše Karáska, který na filmová plátna přináší největší vzpouru ve vězeňské historii...

Největším českým porevolučním hitem je Země vzdálená

Během tří dekád od pádu komunistického režimu vzniklo mnoho hitů, ale tím největším je podle mínění diváků hudební...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Hudba místo psychiatra. Korn představí v Praze album plné bolesti ze smrti

Do Prahy se vrátí po třech letech, tentokrát však s hodně temným materiálem. Američtí nu-metalisté Korn představí 30....

Premium

Test kebabů: Hovězí maso, které nedávno ještě kdákalo, i nadměrné množství soli

Orientální kebab by mohl být zdravější alternativou smažených hamburgerů a hranolků. Jenže to by musel být připravován...

Premium

Tajemství zdraví je ukryto v mezilidských vztazích, tvrdí psycholog Ptáček

Jakým způsobem žijeme a přistupujeme ke svému okolí, máme vlastně z velké části předurčené. Ovlivnit nás může nejen...

Premium

Nikdo dodnes neví, kolik těch holek zůstalo zakopaných. Starosta Dubí vzpomíná

„Devadesátky“ a přelom tisíciletí byly v Dubí na Teplicku divoká léta. Řádili tu pasáci prostitutek a mafiáni. Město se...

  • Další z rubriky

Firkušného festival chystá odlehčení. V ABC uvítá americké jazzmany

Pět večerů nabídne letošní Klavírní festival Rudolfa Firkušného, pojmenovaný po slavném českém virtuosovi. Jeho sedmý...

The Backwards vezou na turné hity Beatles, retro budou i kostýmy a účesy

Kapela The Backwards nabízí jedinečnou příležitost vychutnat si živě skladby legendárních The Beatles. Jejich snahou je...

Zhlédli jsme se v estetice osmdesátých let, říkají Lake Malawi

Kapela Lake Malawi, jež vznikla na troskách nadějné kytarovky Charlie Straight, začíná novou etapu. Po soutěži Eurovize...

RECENZE: Nová deska Ringo Starra je plná řídkých a nevzrušivých písní

Sympatie, které už roky vzbuzuje jeden ze dvou dosud žijících The Beatles, bubeník Ringo Starr, bohužel nezaplaší velmi...

Najdete na iDNES.cz