Všechna eponymní alba jsou nyní dostupná i na tuzemském trhu; vydala je firma World Circuit a distribuuje P&J Music. Ibrahim Ferrer nahrával desku v témže havanském studiu, kde vznikala nahrávka i filmové záběry pro Buena Vista Social Club. Producentem jeho desky se stal kytarista Ry Cooder, patron celého kubánského projektu.
Správně vyhmátl hladivě rytmickou podstatu kubánské muziky: uvolněný vnitřní tikot, jenž prostupuje i bolero Nuestra Ultima Cita nebo Ferrerův duet s Omarou Portuondo nazvaný Silencia. Ve ztišení je Ferrerův hlas až chlapecky toužebný a svěží, jako by zpěvák kamsi zahodil svých třiasedmdesát let. Ani rychlejší skladby se nevalí překotně kupředu; mají jakési slastné zpoždění, dochucované štěkáním dechů nebo kytarovými ornamenty.
Úvodní píseň Bruca Maniguá, skladba ze čtyřicátých let, zvedne ze židle i naprostého apatika. Rytmikou pronikající až do konečků nervů jsou ostatně nakaženy všechny nástroje Ferrerova bandu včetně nepřeslazených smyčců v písní Herido de Sombras. Ferrer ležérně koketuje s tóny, drží si lehký odstup, emoce mistrovsky dávkuje po troškách. Jeho zpěv je přirozenost sama. Zatímco Ferrerovo album vyšlo loni, titul Omary Portuondo se na trhu objevil letos.
Zpěvačka začínala v padesátých letech a proslavila se v čele orchestru Cuarteto Las D'Aida. Na rozdíl od Ferrera se Portuondo víc odpoutává od tradice a zvládá to skvěle. Skladby rozvíjí, zvláště mambo Dónde estabas tú, které se v jejím podání až jazzově rozkošatí. V milostné písni Veinte aňos se její hlas vplétá do medového tepu basy a trylkujícího piana, Siempe en mi corazón je její jízda s big bandem, glennmillerovsky rozmáchlým, zároveň komorně decentním.
Komplikovanější aranžmá si nepřekážejí se spontánností, ale navzájem se doplňují, stejně jako výrazové odstíny hlasu Omary Portuondo. Je to naprosto suverénní umělkyně i komediantka. Jedenaosmdesátiletý pianista Rubén González, který na své album čekal padesát let, zpívá jen prostřednictvím kláves. Virtuozitu hráče, orientujícího se i v klasice, spojil s kubánskou přirozeností a osmičlennou kapelou.
Výsledek se nepřelévá mezi oběma póly jako v případě Omary Portuondo, ale působí naprosto spojitě. Gonzálezův rytmicky podmanivý styl posluchače povznáší i odvazuje zároveň: jako kdyby Mozart spustil salsu, cha-cha nebo swing. Z desek sálá naprostá lehkost karibského bytí. Pro Středoevropana je to zdroj energie a slunné vitality.
 Ibrahim Ferrer na přebalu svého sólového CD, které nahrál v rámci projektu Buena Vista Social Club. |
 Ibrahim Ferrer na přebalu svého sólového CD, které nahrál v rámci projektu Buena Vista Social Club. |
 Rubén González na přebalu svého sólového CD, které nahrál v rámci projektu Buena Vista Social Club. |
 Rubén González na přebalu svého sólového CD, které nahrál v rámci projektu Buena Vista Social Club. |
 Omara Portuondo na přebalu svého sólového CD, které nahrála v rámci projektu Buena Vista Social Club. |
 Omara Portuondo na přebalu svého sólového CD, které nahrála v rámci projektu Buena Vista Social Club. |
