Dvanáctého srpna 1991 se v obchodech objevila téměř černá deska, která měla rozdělit fanoušky a přepsat dějiny metalu. Oficiálně se páté studiové album Metalliky jmenuje jednoduše Metallica.
Většina posluchačů ho však zná jako Black Album, tedy Černé album. Přezdívku získalo podle obalu, na němž lze rozeznat jen nenápadné logo kapely a stočeného hada.
Metallica na ní zpomalila, zkrátila skladby a vedle mohutných riffů ukázala dosud skrývanou zranitelnost. Fanoušci se rozdělili na dva tábory. Podle jednoho kapela tímto albem zradila thrashmetalové kořeny, podle druhého natočila nejsilnější album své kariéry.
Při koncertu Metalliky se zachvěla země. Vědci jev popsali jako Metallica Quake |
Dlouhé skladby už unavovaly kapelu i publikum
Předchozí album …And Justice for All z roku 1988 dovedlo zálibu Metalliky v komplikovaných skladbách téměř na hranici možností. Titulní píseň trvala bezmála deset minut, měnila tempo a na pódiu vyžadovala naprosté soustředění.
Black Album v číslech
|
Kapela si postupně všímala, že publikum při dlouhých kompozicích ztrácí pozornost. A unavovaly už samotné hráče.
„Vzpomínám si, jak jsme jednou po koncertě slezli z pódia poté, co jsme zahráli Justice, a jeden z nás řekl: Do prdele, tak tohle bylo naposledy, co jsme tu zas**nou skladbu hráli!“ popsal kytarista Kirk Hammett v roce 1991 časopisu Rolling Stone.
Kapela měla pocit, že dosavadní postup psaní písní už vyčerpala. Bubeník Lars Ulrich později vzpomínal, že po …And Justice for All skončila éra desetiminutových skladeb s množstvím temp a změn. Nové písně měly být sevřenější, jednodušší a založené na jednom silném nápadu.
Tím prvním byl riff, který Kirk Hammett přinesl v létě 1990. Za dva dny z něj vznikl základ skladby Enter Sandman. Ta se stala nejen úvodní písní a prvním singlem, ale také návodem, jak má znít celé album: pomaleji než stará Metallica, zato těžce, přesně a okamžitě zapamatovatelně.
Producent Bob Rock kapele nic neodpustil
Zásadní roli sehrál kanadský producent Bob Rock. Metallica si ho vybrala především kvůli mohutnému zvuku alba Dr. Feelgood skupiny Mötley Crüe. Nešlo přitom o kapelu, k níž by tehdejší thrashmetalová scéna vzhlížela. Metallice ale imponoval zvuk bicích a výrazné basové frekvence.
Rock přiměl hudebníky změnit způsob práce. Předchozí desky vznikaly převážně postupným vrstvením jednotlivých nástrojů, tentokrát měla skupina nahrávat základ skladeb společně a zachytit energii živého hraní. Producent trval na důkladné předprodukci, zasahoval do aranží a neváhal zpochybnit ani nápady Jamese Hetfielda a Larse Ulricha, kteří do té doby nebyli na takový odpor zvyklí.
Zpěvák a zakladatel skupiny Metallica James Hetfield
Spolupráce byla plná hádek. Nahrávání se protáhlo na více než osm měsíců, výsledný materiál se třikrát kompletně míchal a náklady podle dobových údajů překročily milion dolarů. Bob Rock později připouštěl, že práce na desce nebyla příjemná. Výsledek však získal právě onu hutnost, kterou skupina hledala.
Náročné období měli členové kapely i v soukromí. Lars Ulrich, Kirk Hammett i Jason Newsted při vzniku alba procházeli rozvodem. Hammett později uvedl, že se pocity viny a osobního selhání snažili přetavit do hudby. I to podle něj přispělo k temné atmosféře nahrávky.
Hetfield se učil zpívat podle Chrise Isaaka
Proměna nebyla jen ve skladbách a zvuku kytar. James Hetfield chtěl poprvé naplno ukázat, že dovede nejen křičet, ale také zpívat. Jako inspiraci přinesl Bobu Rockovi nahrávku Chrise Isaaka, jehož hit Wicked Game byl tehdy známý hlubokým a intimním vokálem.
Producent změnil způsob nahrávání hlasu a vedl Hetfielda k tomu, aby se nespoléhal na zdvojování vokálu. Výsledkem byly zejména procítěné výkony v písních The Unforgiven a Nothing Else Matters. Právě na Black Album se z Hetfielda podle Rocka stal skutečný zpěvák.
Metallica nejdřív neuspěla. První album kapely vyšlo před čtyřiceti lety |
Texty byly navíc osobnější než dřív. The God That Failed se vrací k Hetfieldovu dětství a smrti jeho matky na rakovinu. Rodina se hlásila k náboženskému hnutí Christian Science a jeho matka kvůli svému přesvědčení odmítala lékařskou léčbu. The Unforgiven zase popisuje člověka, jehož od dětství svazují očekávání okolí.
Bál se, že fanoušci budou zvracet
Největším rizikem byla balada Nothing Else Matters. Hetfield ji napsal jako velmi osobní píseň o odloučení od tehdejší partnerky a ani ji nepovažoval za skladbu pro Metalliku. Ulrich ho ale přesvědčil, aby ji kapela zařadila na album.
Hetfield měl z reakce fanoušků strach. Představa, že thrashmetalová skupina vydá milostnou baladu s orchestrálním aranžmá Michaela Kamena, byla v tehdejší době bez přehánění šokující. Když skladbu hráli poprvé, byl hrozně nervózní. A čekal, co bude.
„Jestli se lidi na sebe podívají a začnou blejt,“ popsal se smíchem K. J. Doughtonovi, autorovi knihy Metallica Unbound. „Čekal jsem, jak se budou ovlivňovat. Jak na sebe kouknou a jeden řekne – líbí se ti to? A druhý – no nevím, a tobě?“
K Hetfieldově radosti však publikum skladbu přijalo dobře. „Lidem se to docela líbilo, což bylo opravdu úžasné,“ vzpomínal na přijetí balady, která se stala snad největším hitem kapely. Právě Nothing Else Mattes představila Metalliku lidem, kteří metal neposlouchali a Černé album si koupili kvůli jejich baladám.
Z kontroverzní desky se stal obchodní rekord
Že se úsilí, spory a dlouhá práce ve studiu vyplatily, se kapela i nervózní nahrávací společnost přesvědčily hned po vydání. V nejsledovanějším americkém popovém žebříčku Billboard černé album debutovalo na prvním místě, za první týden se prodalo přes 600 tisíc desek a stejnou pozici Metallica okupovala ještě čtyři další týdny.
„Myslíte si, že až přijde ta chvíle, kdy vám nějakej sráč řekne: Máte nejprodávanější desku v Americe, celý svět z toho ejakuluje. Já stál ve svým hotelovým pokoji, přišel mi tam fax se zprávou: Jste na jedničce. A já si jenom pomyslel: Dobrý, to je v pořádku. Byl to pro mě ale jenom další fax z kanceláře. My se totiž o prvenství nikdy nesnažili, takže bylo obtížné se kvůli tomu jakkoliv vzrušovat,“ říkal v té době přezíravě bubeník Lars Ulrich.
Deska, která Metalliku přeměnila z kultovních metalových hrdinů v globální superhvězdy |
Nejdůležitější nahrávka kariéry původně thrashmetalové kapely, která se pro tu chvíli i přes své vyměknutí stala nejslavnější tvrdou formací planety, ve finále zplodila pět úspěšných singlů a zapsala se do rockové historie.
Kapela i producent brzy pochopili, že společně vytvořili něco výjimečného, co se bude jen těžko překonávat. O tom nakonec kromě spočitatelného úspěchu svědčí nejlépe to, že se společně usmířili a natočili ještě mnoho dalších desek.
