Sedmitisícová účast lidí s věkovým průměrem na hranici dospělosti prokázala, že v Česku vyrůstá nezanedbatelná skupina posluchačů, kterou americká kytarová produkce s přízvisky pop-punk či emo-rock oslovuje.
Úderem osmé hodiny vtrhla na pódium vykryté červeným suknem punk-rocková kanadská čtveřice Billy Talent, aby přivedla natěšené publikum k varu. Rázem se nad hlavy vymrštily tisíce rukou se zdviženým ukazovákem a malíčkem a mnoha lidem přitužilo jejich pečlivě nagelované patky pivo z kelímků vymrštěných do éteru.
Divoký, do půli těla svlečený frontman Ben Kowalewicz hned zkraje apeloval na pánskou část publika, aby se postarala o dívky v mdlobách. Jeho slova nebyla od věci - řídký vzduch a emoce vykonaly své a desítky dam se k zemi opravdu skácely.
Mezi songy si rýpnul do prezidenta Bushe a složil poklonu kráse českých žen. Billy Talent odehráli výtečný hyperenergický set, publikum skákalo jako jeden muž a zpívalo všechny texty. Pak spadlo červené sukno a na černém podkladu se zjevil bílý nápis My Chemical Romance.
Zaoceánská část turné k jejich aktuálnímu albu The Black Parade, které tematicky krouží kolem smrti, byla teatrální podívanou rozdělenou do dvou bloků, přičemž v prvním přehráli MCR oblečení do kostýmů pochodové smuteční kapely v chronologickém sledu kompletní album v záblescích stroboskopů, pyrotechnických explozí a dešti konfet.
Druhá polovina pak byla klasickým rockovým koncertem s přehlídkou starších hitů. V Praze se tyto dvě části propojily v jakýsi kompromis. Album The Black Parade zaznělo téměř celé se zachováním sledu skladeb, které byly proloženy hrstkou písní z předchozího alba Three Cheers For Sweet Revenge (Give´Em Hell, Kid, I'm Not Okay (I Promise), ale spektakulární divadlo se nekonalo.
Dokonale sehraná skupina rozšířená o šestého hráče za pianem nastoupila celá v černém s písní Dead!. Kytarový tandem Ray Toro a Frank Iero dával svými oldschoolovými riffy a skvělými sóly melodické hudbě tvrdý rockový feeling, bubeník Bob Bryar bušil do své otáčející se soupravy přímo a bez příkras.
Zpěvák Gerard Way s bíle natřeným obličejem působil zpočátku trochu strnule, ale po chvíli roztál a do každé písně se náležitě pokládal. Nemá v hrdle bůhvíjaký dar, ale svůj nástroj dokonale ovládá a i když některé vysoké tóny takticky vynechával, zpíval čistě a s náležitě emotivním výrazem.
Několikrát zopakoval, že pražské publikum je jedno z nejlepších, které zažil, moc slov ale neztratil. A ještě jedna drobná výtka na jeho triko - rockeři si na plyšáky asi nepotrpí, ale fanynky musely zaplakat, když jejich dary z lásky ochranka odrážela zpět do davu jak z házenkářské brány a ty, které nedopatřením proklouzly, frontman netaktně skopával z podia.
V první polovině koncertu sice kazil poslech přebasovaný zvuk, ve kterém se ztrácely kytary, fanouškům nicméně plály oči od první vteřiny, při baladách se namísto zapalovačů pohupovaly ze strany na stranu zářící displeje mobilních telefonů a celá hala zpívala od začátku do konce s Wayem. Ten po hodině odkráčel, aby se vrátil přednést s klavírním doprovodem tichou píseň Cancer a vzápětí udělat za show dokonalou tečku hitem Helena.
Pro většinu mladinkých návštěvníků byl nedělní večer jistě životním hudebním zážitkem. Víc strhli živelní a ostří kumpáni Billy Talent než mírně vlažní, odtažití a statičtí My Chemical Romance. Možná to přece jen chtělo trochu té mrtvolné show á la Tim Burton... Každopádně ale Česku ukázali, že v sobě mají velkou rockovou sílu a že jsou i mimo studio prvotřídními muzikanty.
My Chemical Romance
T-Mobile Arena Praha, 3. června 2007, předkapela Billy Talent.
Hodnocení iDNES.cz: 70%
