Nedávno jsem byl na koncertě skupiny Studánky dech, jež v restauraci hrála Sluneční hrob. Tedy hit, který jste s Blue Effectem představil už koncem 60. let. A lidé v publiku znali slova a zpívali. Jak vnímáte, že některé vaše písně zlidověly?
Každý autor a písničkář má určitě radost, když jeho písně nezaniknou nebo nezůstanou jenom na nějaké placce. Takže když slyším, že se hrajou v hospodě, to se vždycky tetelím radostí. Mám totiž rád, když se i v restauračních zařízeních hraje poezie. Tak je to prima.
Film nebyl nijak socialisticky optimistický. Jedna paní tam vybírala popelnici a byl plný záběrů, které jsme v té době prožívali. StB se filmového kotouče zmocnila – a už jsem ho nikdy neviděl.
