Hlídací kočka
Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.
Anarchie a totál chaos – toť název hodný „visáčů“. V čem spočívá vaše „anarchie“ a ten totální chaos? Hádám, že je v tom kus vaší typické nadsázky a (sebe)ironie...
Šťástka: Ano. A pokud budeme mimořádně ohleduplní, tedy úplně pitomě a zbytečně korektní, a nenazveme dobu nedávno minulou anarchií a chaosem, tak virotická současnost si takové označení určitě zaslouží. Teď nikdo nic neřídí s ohledem na minimální dopad na lidi, ale snaží se lovit předvolební body. Světlo světa pak spatřují všude ve světě neuvěřitelná nařízení. Příklady si vygooglete a doplňte sami. Skoro si říkám, že největší pankáči sedí ve všech těch krizových orgánech. A do toho v televizi NEreklama na téma „společně to dáme“ nebo „noste něco na ksichtě“, v podání převážně lidí z umělecké sféry a vždy doprovázená logem a korporátními barvami té které společnosti, patrně jako sponzora vzkazu. Nedávno hrozně vadilo, když na Hradě vlály trenky, ale že si nějaký vlastenec jistého orgánu udělal roušku ze státní vlajky, to se jaksi zametlo. Mimochodem: není hanobení státní vlajky trestným činem? Nabízí se analogie s prezidentskou standartou...Toť řádná anarchie a totál chaos! V tomhle ohledu jsme se stali nechtěnými proroky. Aby nás husa kopla. Bohatě by bývalo postačilo, kdyby se název desky vztahoval jen k atmosféře, v níž probíhaly poslední hodiny nahrávání, jak tomu původně i bylo. Konec politického školení mužstva.
Hrajete spolu tolik let, stále ve stejné sestavě, pořád sypete z rukávu nezaměnitelné kytarové riffy a pořád to zní svěže, energicky a zábavně. V čem ta vaše chemie spočívá?
Šťástka: Vzorec na to není, jestli to chcete vysvětlit exaktně. Je to jako jinde: všechno, co děláš, musíš dělat pořádně a musí tě to hlavně bavit. No a pak musíš mít i trochu štěstí. A nám asi byly a jsou hvězdy nakloněny.
Jakým způsobem u vás probíhá práce na nové desce? Předchází jí nějaké soustředění nebo společné zkoušení?
Šťástka: Je to asi takhle. Po vydání desky je pocit dobře vykonané práce, křestní tour a takové ty oslavné aktivity, kterým se letos budeme věnovat bůhví kdy. Pak – což znamená po několika letech – se ozve buď vydavatelství nebo naše agentura, jestli by nebyl čas zase něco nahrát. Budoucnost se zeptá, co jsme dělali v minulosti. Začnou kolovat empétrojky s demáčema a domluví se nějaké zkoušení. Jelikož nemáme vlastní zkušebnu, místo je „někde“. Tahle deska byla zkoušená v Kutné Hoře. Dílem v klubu Česká 1, dílem přímo ve studiu Petra Lebedy. No a potom se jde nahrávat.
Funguje u vás právo veta? Třeba když se většině nová písnička nelíbí a stojí si za ní jen autor, má nějakou šanci se prosadit?
Šťástka: U nás je to spíš „neveto“. Když se nikdo nestaví vysloveně na zadní, tak se na tom pracuje. Občas zafunguje autorova autocenzura. To nastane když má pocit, že to nehraje. Že se vlastně neví, z jaké strany se do té písničky dostat, nebo že dílko nenadchlo zbytek kapely a její přednes je vlažný. Tak to stáhne. Proč si dělat násilí.
Tolik zapamatováníhodných a takřka lidových sloganů tu snad nemá žádná jiná kapela: Traktor, Známka punku, Takhle si to užíváme, když je nám padesát a podobně. Necítím z toho žádnou chtěnost, řekl bych, že to Honzovi Haubertovi z pera leze úplně samo, nenuceně.
Haubert: Děkuji za poklonu, ale samo to z pera neleze. Já text začnu psát, až když už mám podstatný kus v hlavě a ten podstatný kus nemizí. Když slogan nezapomenu a straší v hlavě dál. Takže většinou potřebuju docela dost času. Od té doby, co vydáváme desky jednou za pět let, naštěstí času mívám dost.
Rád bych se zastavil u několika písniček na nové desce. Za prvé – Anarchie. Předělávka klasiky od Sex Pistols. Je asi jasné proč, ale proč právě teď? Má to nějaký význam?
Šťástka: Jestli tím významem myslíte „hlubší“, tak nemá. Kdysi jsme tuhle písničku měli jako přídavek na koncertech. V originále. Takže Honzu napadlo, že by nebylo špatné, aby si jí mohli lidi zazpívat taky smysluplně a ne jen stylem “hau jú ví jú nýd jú sic jó rajc“. Textík se mu povedl, tak jsme to nahráli.
Na albu je hudebněná báseň Polednice. Proč zrovna tahle klasika od Karla Jaromíra Erbena?
Haubert: S touhle písní přišel Michal (Pixa – kytarista, pozn. red.) doslova za pět minut dvanáct. Zkoušeli jsme ji až ve studiu a to bez textu. Michal měl o hudbě jasnou představu, zkracovat nebo prodlužovat už nebylo možné. Prostě jsem musel udělat text přesně na míru a nešlo mi to. Tak jsem zkusil to, co dělávám obvykle – listoval jsem svými oblíbenými básníky. Polednice rytmicky i délkou veršů odpovídala úplně ideálně, nestačil jsem se divit. Pak už stačilo baladu citlivě zkrátit.
Do třetice bych se chtěl zeptat na song s názvem Fedor Frešo, což byl známý a výborný slovenský muzikant. Proč písnička zrovna o něm?
Haubert: Album se mělo původně jmenovat Pičus. Inspirovala mě socha slovenského výtvarníka Viktora Freša. Pak jsem zjistil, že Viktor je synem Fedora Freša, výborného basového kytaristy. Fedora jsem poslouchal hlavně s kapelou Collegium Musicum a tam Fedor předváděl úžasné výkony. Nejen, že byl zručný, ale dokázal taky koncentrovaně hrát půl minuty jediný tón nebo primitivní ostinato. To u artrockových muzikantů není nijak obvyklé a chtěl jsem Fedorovi vzdát čest.
Jak dlouho ještě tu punkovou káru potáhnete dál?
Šťástka: Dokud se náš Traktor nestane dýchavičným vrakem.
Hlídací kočka
Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.
