Nebydlel jste náhodou koncem osmdesátých let na pražském sídlišti Jižní Město, v Tererově ulici 8?
Náhodou bydlel. Odkud to víte?
Z inzerátu v časopise Melodie, přes který jste na podzim 1987 prodával baskytaru. Byl jste už dost populární, tak mě napadlo: nebál jste se, že se k vám budou dobývat i neohlášení fanoušci?
To se stávalo i bez inzerátů. Jednou dole před panelákem čekala slečna zlitá jak carský důstojník – s kočárkem a miminkem. Prý mě miluje a nemůže beze mě žít. Nenechala si to vymluvit a vracela se tak vytrvale, až to musela vyřešit záchytka. Jindy zavolali policajti: „Dobrý den, tady místní služebna, jste pan Čok? Právě jsme zadrželi pána, který tvrdí, že je váš velký fanoušek, a přišlo nám divné, že si vezl kočárek bez dítěte – nepostrádáte ho?“ Vyjdu na chodbu a kočárek byl vážně pryč. Tak mi ho za dvě hodiny přivezli a vrátili.
Hrát šest hodin téměř v kuse nevydržíš bez chlastu, takže i z abstinentů se po pěti letech v barové kapele stávali totální notoři.
