Vídeňští filharmonikové, kteří se nacházejí na turné k 170. výročí založení, přednesli tři symfonie ze svého stěžejního repertoáru od Wolfganga Amadea Mozarta – č. 39 Es dur, velmi známou č. 40 g moll a č. 41 C dur zvanou Jupiter, všechny z roku 1788. Nadšení posluchači se však přídavku nedočkali. "Po třech Mozartových symfoniích hrát přídavek nemůžeme," vysvětlil publiku česky dirigent Barenboim.
Vídeňští filharmonikové patří mezi absolutně nejvýznamnější světové orchestry. Pražský koncert zopakují také v Drážďanech. Ceny za vstupenky na úterní koncert dosahovaly pěti tisíc korun, což je nejvíc ze všech pražskojarních koncertů. Přesto byly takřka okamžitě zcela vyprodány.
"Vídeňská filharmonie je miláčkem svého města, publika a své země. To, že je tak prestižní instituce, je také záležitost určitého rakouského politického rozhodnutí, protože to, aby se Rakousko prezentovalo jako země toho nejlepšího umění, je prostě záležitostí dlouhodobých společenských a ekonomických preferencí," řekl přítomný hudební publicista Jindřich Bálek. Pozici, kterou si Vídeňská filharmonie drží, jí podle něj každý jiný orchestr může jen závidět.
Vídeňští filharmonikové jsou zajímavým ansámblem i co se týká organizační stránky, do současnosti si udrželi jedinečný způsob samosprávy. Jde svým způsobem o tradiční, ale zároveň vnitřně velmi demokratickou instituci, která patrně nikdy v dějinách neměla svého jmenovaného stálého šéfdirigenta. Drží si exkluzivní klub takzvaných stálých hostů, do něhož v současnosti patří i Barenboim.
Podle oficiálních stanov filharmonie se jejím členem může stát pouze člen Orchestru Vídeňské státní opery, z angažmá vyplývá i finanční zajištění. Symbióza obou těles je výhodná pro obě instituce a je zásadním přínosem pro hudební život rakouské metropole.
