Mladí jazzmani skutečně většinou nejsou doma proroky a o řadě z nich ví evropské publikum mnohem víc než čeští posluchači. I když zrovna členové Vertiga si na nepřízeň stěžovat nemohou. Už za debut v roce 2005 získali žánrového Anděla v kategorii Jazz a blues a velmi pochvalný ohlas od jazzových posluchačů i publicistů získávají prakticky s každým novým albem.
Kapela je navíc jakousi "kolébkou" instrumentálních hvězd. Každý ze šesti současných členů Vertiga obhospodařuje hned několik dalších hudebních políček, ať už ve vlastních projektech nebo v kapelách dalších významných hudebníků nejen svého žánru. Saxofonista Marcel Bárta, bubeník Daniel Šoltis, zpěvačka a cellistka Dorota Barová, pianista Vojtěch Procházka, trumpetista Oskar Török a kontrabasista Rasťo Uhrík dnes tvoří elitu česko-slovenského jazzu. Na otázky iDNES.cz odpovídali první dva jmenovaní.
Které okamžiky svého vývoje za těch 10 let považuje Vertigo za nejdůležitější?
Daniel Šoltis: Pro mě byly a jsou pořád všechny okamžiky a momenty od vzniku kapely v roce 2002 důležité, protože způsob, kterým společne hledáme hudební vyjádření, je pro mě pořád vzácný. Prošli jsme si řadou období, která nebyla vždy jednoduchá, ale pro mě je nejdůležitejší, že jsme pořád spolu, baví nás neustále tvořit a hledat hudební cesty které nás těší.
Marcel Bárta: Jednoznačně nejdůležitějším okamžikem bylo to, že jsme se vůbec potkali, vydrželi spolu tvořit a hledat.
Marcel Bárta
Od začátku jste byli považováni za jakési generační mluvčí mladého česk(oslovensk)ého jazzu. Nezdá se vám, že jste se, třeba i proti vlastní vůli, stali jakousi "institucí"?
DŠ: Nezdá. Jsem si vědom, že jsme oslovili docela široké publikum lidí, což mě opravdu moc těší, ale nemám pocit, že bychom se stali institucí. Od momentu, kdy jsme začali s Vertigem fungovat, jsme hráli a tvořili jen to, co nás bavilo. Nebyl v tom žádný jiný záměr, jenom hrát, tvořit a hledat hudbu svou vlastní cestou.
MB: My jsme pouze hráli a hledali svůj svět vyjádření, a pokud se dá něco takového vypozorovat, je to hlavně práce novinářů. My sami jsme se nikdy do této role nepasovali.
Vertigo Tour 2012 / 10 let15. 2. Paris (FR) |
Daniel Šoltis
Každý člen Vertiga dnes hraje v několika dalších projektech. Je Vertigo pořád pro všechny tou základní mateřskou kapelou, nebo naopak spíš příjemným koníčkem "po práci"?
DŠ: Pro mě je Vertigo práce, radost i koníček. Od začátku je to ze všech kapel, kde jsem hrál, pro mě ta nejdůležitější. Nejenom proto, že funguje aktivně již 10 let, ale také pro výjimečnou a pro mě vzácnou kombinaci osobností v kapele. Fungování v dalších projektech a sestavách je ale pro naši tvorbu a osobní hudební vývoj nezbytně nutné. Po nových zkušenostech každý z členů přináší do naší tvorby něco nového, originálního, a to je to, co kapelu zásadně formuje.
MB: Samozřejmě už to není pro nás ta jediná kapela, jako tomu bylo v minulosti. Každý prošel svoji cestu a etabloval se po svém, ale všichni máme k Vertigu jedinečný vztah. Dítě stárne, zlobí, rodiče už nemají tolik času, ale když se potkáme, tak je to pro nás zážitek.
Před časem se základní sestava Vertigo Quintetu rozšířila o zpěvačku a cellistku Dorotu Barovou. Změnilo se s jejím příchodem a pozvolnou orientací kapely na zpívané písně také vaše publikum?
DŠ: Myslím že ne. Mam pocit, že lidi, kteří nás mají rádi, pozitívně uvítali změnu.
Myslím, že kombinace původního Quintetu s Dorkou je fantastická a zpívané písně nádherně zapadají do našeho společného kontextu.
MB: Kapela se nikdy nezačla orientovat na zpívané písně. Ty se staly pouze malou součástí celé škály vyjádření a obohatily do té doby pouze instrumentální Vertigo. Jestli se publikum změnilo nebo ne, opravdu nevíme.
Dorota Barová
Turné k deseti letům existence startujete netypicky ve Francii. Cítíte v cizině větší ohlas než doma? Jaký je mezi zdejším a zahraničním publikem moderního jazzu rozdíl?
DŠ: Pokoušíme se hrát v cizine co nejvíce, je to pro nás rozhodně jediná cesta, jak Vertigo prezentovat minimálně na evropské hudební scéně. Publikum reaguje různě. Nemůžu říct, že by publikum v zahraničí reagovalo zásadně jinak než v ČR. Je ale pravda, že publikum v zahraničí, např. v Polsku nebo Portugalsku, je zvyklé na experimentálnější kapely a projekty. V Čechách a na Slovensku se to podhoubí teprve vytváří.
MB: Na tuhle otázku odpovím tak, jako vždy už několik let: myslím, že publikum, které chodí na tenhle druh hudby, je otevřené, a je úplně jedno, jestli je to ve Francii, nebo v Česku. Pravidlo je pro všechny lidi stejné: buď se to líbí, nebo ne.
Budou koncerty při příležitosti výročí založení Vertiga něčím výjimečné? Jak budou vypadat?
DŠ: Na turné plánujeme představit publiku nejenom program z poslední desky Metamorphosis, ale také nové kompozice. Můj původní plán a nápad přizvat na turné hosty, kteří s námi za dobu našeho fungování zpolupracovali, jako jsou David Dorůžka, Petr Zelenka, Lenka Dusilová, Beáta Hlavenková a mnoho dalších, se bohužel z ekonomických důvodů neuskuteční. V dnešní době je téměř nemožné sehnat na nekomerční projekt finanční podporu.
MB: Budou výjimečné právě tím, a důkazem toho, že kapela je spolu už tolik let. Stále je to živý organismus plný překvapení.
