Jak se zrodil Pan Lynx?
Ve třiceti jsem prošel obdobím, kdy se mi kreativně i osobně všechno rozpadlo. Na jedné šamanské meditaci se mi pak ukázal rys, moje vnitřní zvíře. Měl jsem z toho i velmi silný fyzický projev na úrovni těla. Ta jeho síla byla jedno velké ano, to je ono. Když jsem zjistil, že rys je latinsky lynx, bylo jasno. Rys jako symbol je v některých kulturách brán jako průvodce mezi světy. „Pan“ jsem přidal protože jsem si řekl, že bych své intuici měl říkat pane víc než své hlavě. Od té chvíle šly věci rychle.
O čem vypráví deska Odvrácená strana lesa, která vyšla loni v listopadu?
Nová deska je druhou polovinou debutu Kdo se bojí, musí do lesa a zároveň druhou částí celé cesty. Ve světě Pana Lynxe „les“ reprezentuje nevědomí, hluboká a tajemná místa v nás. Každá cesta ale zahrnuje i návrat. A když se po pobytu v lese vrátíme zpět do reality, už není stejná jako předtím. Pokud člověk svou lekci v lese zvládne a nebojí se podívat na věci takové, jaké skutečně jsou, promění se jeho pohled na svět. Uvědomí si, že jádro, tedy místo, kde je sám sobě nejblíž, neleží v každodenní realitě, ale právě v tom „lese“.
V textech jsou témata jako vlastní odpovědnost za svou realitu nebo role strachu. Vnímáte život jako sérií lekcí, které nám servíruje naše podvědomí?
Věřím, že podle svého nastavení, jak „vibrujeme“, si do života přitahujeme určité situace. Pokud žijeme ve strachu, často se nám vracejí právě ty věci, kterých se bojíme, abychom si nimi prošli a něco pochopili.
Ať už se nám dějí dobré nebo špatné věci, můžeme je vnímat jako okolnosti, které nám přináší konkrétní zkušenost. Nemusíme se zbláznit radostí, když se stane něco pozitivního, ani se utopit v žalu, když přijde něco bolestného. Můžeme být pozorovateli toho, co se děje. Snažit se pochopit souvislosti a ptát se, co nám ta situace ukazuje. To nám pak umožňuje reagovat vědomě a opravdu ze sebe.
Jak konkrétně se pro vás realita po návratu z lesa změnila?
To nové, co teď v realitě zažívám, je pro mě potvrzení, že sázka na „vnitřek“ měla smysl. Poslechl jsem Lynxe a šel do maximální autenticity. Přišly tři nominace v Žebříku, nominace na Anděla a mám pocit, že druhá deska některé posluchače oslovuje ještě víc než ta první. Což je pro mě paradox, protože ta první mi přišla ještě relativně stravitelná proti tomu, jaké úlety jsou na té druhé. A to považuji za úžasný důkaz i pro ostatní, kdo váhají, jestli tvořit autenticky, nebo přes hlavu a hypotetické jistoty v podobě úspěchu, přijetí, peněz nebo slávy.
Ve skladbě Dokolazrození hraje kytarové sólo Alain Johannes, bývalý člen kapely Queens Of The Stone Age a producent desek Chrise Cornella či Marka Lanegana. Odkud se znáte?
V době, kdy jsem zpíval Ježíše v Jesus Christ Superstar, jsem se dopídil, že mou nejoblíbenější desku Euphoria Morning od Chrise Cornella, produkovali dva géniové, kytarista Alain Johannes a zpěvačka a klavíristka Natasha Schneider. Natasha byla jeho naprostý soulmate a dělali spolu muziku úplně z jiného světa, měli spolu kapelu Eleven. Krátce na to jsem zjistil, že Natasha před nějakým časem zemřela. Vznikla ve mně nevysvětlitelná kombinace starosti o to, jak to Alain zvládá a touha potkat se s ním. Vyslal jsem přání: je-li to možné, chci se jednou s Alainem potkat, třeba u něj doma, a dělat s ním muziku.
Deset českých alb, která v posledních měsících vyšla a neměla by zapadnout |
Jak se stalo, že jste se skutečně potkali?
S mou bývalou kapelou Stroy jsme vyhráli české finále soutěže GBOB, což je celosvětová soutěž kapel. V Norsku jsme pak skončili třetí. Manažer soutěže nám řekl, že by nám hrozně rád nějak pomohl, protože ho baví, co děláme. A jediný, koho zná, je producent z Los Angeles a jmenuje se Alain Johannes. Tou dobou nás sponzoroval bývalý závodník Rallye Pepa poté, co nás jedinkrát v historii slyšel hrát na Óčku. Tři měsíce na to jsem stál na prahu jeho domácího studia 11AD, kde Chris Cornell točil svou sólovou desku. S Alainem jsme se objali, jako bychom se znali odjakživa.
Kolik času jste spolu tehdy strávili?
Během týdne jsme tam s klukama složili a otextovali EP, které jsme natočili bez kliku naživo a zpětně jen dotočili zpěvy. Pamatuju si na hodně silný moment, kdy mi Alain řekl, že nemusím spát na hotelu, ale můžu spát v pokoji pro hosty na posteli, kde předtím spal Chris půl roku a bydlel tam. Odmítl jsem to, přišlo mi to už jako velká svatokrádež proti tomu, jaký dar jsem dostal. Dneska vím, že jsem to klidně mohl přijmout. Měl bych o zážitek víc.
Vyjde deska Odvrácená strana lesa i ve fyzické formě?
Připravuji dvojvinyl, na kterém budou obě desky pohromadě. Součástí bude dvacetistránkový booklet, kde je každá strana věnovaná jedné skladbě a ručně kreslenému artworku. Všechno vzniká vlastní rukou, dohromady osmnáct ilustrací. Aktuálně mi zbývají poslední dvě. Kreslím poslední měsíc a půl okolo sedmi hodin denně.
Kdy bude možné si dvojvinyl pořídit?
Od 16. března, kdy bude křest v Lucerna Music Baru. Přednostně ho dostanou lidé, kteří na něj přispěli na Startovači. Vybralo se asi 320 tisíc korun, tedy o sto tisíc víc, než byly původní náklady. Takže jsem to celé udělal ještě víc megalomanské a dokonce i tuhle částku přepískl.
Kdo desku v Lucerně pokřtí?
Roman Holý a Milan Cimfe, který se mnou desku domíchal a domastroval. A dorazí ještě jeden tajný host.
Vnímáte Pana Lynxe jako sólový projekt nebo kapelu?
Je to můj první sólový projekt, u kterého mám zároveň nejsilnější kapelní pocit, jaký jsem kdy zažil. Mám kapelu snů. Zároveň ale vnímám, že věci, které ke mně skrze Lynxe přicházejí, jdou natolik zevnitř, že zásah tvůrčí energie někoho jiného zvenčí by mohl narušit jejich prvotní esenci. Potřebuji je doručit v té podobě, v jaké ke mně přijdou. Kluci z kapely jsou ale na desce přítomní, objevují se v drobných hostovačkách a jejich pohled i zpětná vazba mi pomáhají.
Na debutové i druhé desce je devět písní. Byl to záměr?
Mám rád lichá čísla a devítku. Navíc se můj syn narodil devátého devátý. Tak jsem si říkal, že symetrie těch dvou devítek odráží symetrii obou desek, u kterých jsem také od začátku počítal s tím, že budou dvě. Veškerá symbolika u Lynxe je podprahová a intuitivní. Často až s odstupem zjistím, proč mě napadlo nějaké číslo, tvar nebo slovo.
Když mluvíte o intuici, myslíte, že za ní při tvorbě stojí něco „vyššího“?
Já osobně věřím na to, že člověk je vědomí v těle člověka. A tím vědomím nemyslím mozek. Identita člověka nespočívá v jeho těle, jméně, věku a dalších věcech. A stejně tak věřím na kolektivní vědomí, jakousi kolektivní, až vesmírnou knihovnu lidstva. Hodněkrát jsem nejen v tvorbě, ale i v životě zažil pocit, jako kdybych se na ni napojil. A přišly mi z ní bleskurychle hotové věci, které nemám možnost svým mozkem vymyslet a nemám možnost je dát dohromady v takové rychlosti.
Ve kterých situacích se vám to děje nejsilněji?
Paradoxně když dělám videoklipy pro kapely. Někdo mi pustí písničku a já při prvním refrénu vím, o čem to bude, jak to bude vypadat, kdo se hodí na hlavní roli… a pak už jen chytám nitky, abych je nezapomněl. Není to model, že bych měl inspiraci v detailu a z něj to větvil dále. Dostanu to celé a musím si to stihnout zapamatovat a přenést.
Souboj hvězd v anketě Žebřík vrcholí, v čele Ztracený, Pan Lynx a Mňága a Žďorp |
Jak jste se dostal ke klipům?
Začal jsem s tím asi v devatenácti letech se zahradními světly z OBI, kdy jsem točil na úplně příšerné videokamery, až jsem se dostal k tomu, že dělám klipy pro Kabáty, Wohnouty, Michala Prokopa, a samozřejmě Pana Lynxe… Je jich dnes dohromady přes sto osmdesát. Vlastně pomalu nevím, pro koho jsem klip u nás ještě nedělal. Ale šlo to pomalu, v podstatě jsem si celou dobu hrál a postupně jsem se naučil všechno, co jsem potřeboval.
Co Pan Lynx plánuje dále?
Pan Lynx je astrální kocour, který nepodléhá času a prostoru. Co čeká Michala záleží na tom, co se tady rozhodl prožít a na co si postupně přichází. Je jedna věc, která čeká Michala jednoznačně, až pokřtí desku. Bude čelit zásadnímu rozhodnutí na další měsíce svého života. Jestli rozehrát hru Kingdom Come 2 nebo novou postavu v Diablo 2, kterou tam přidali po pětadvaceti letech. Ne nadarmo je naším intrem na všech koncertech soundtrack ze hry Diablo 1!
