 |
Jsou Vánoce 1982. V ostravském bytě Věry Špinarové zvoní telefon. Místo blahopřání se však ze sluchátka dozvídá zdrcující zprávu. Její o rok mladší bratr Luboš zemřel. První informace jsou zmatené, nejasné, nikdo přesně neví, co se stalo. Zpěvačka ví jen to, že odjel do Prahy sehnat práci.
Když pak do metropole docestuje, dozví se, že jejího bratra našli brutálně zmláceného v jednom ze starých smíchovských činžáků, který se měl bourat. Lékaři ošetřili viditelné tržné rány v obličeji, přehlédli však krvácení do mozku, které brzy potom přivodilo Lubošovu smrt. Tělo bratra jí ani neukázali, s vyšetřováním se nikdo nezdržoval a Věra Špinarová se tak nikdy nedozvěděla, proč její bratr vlastně zemřel. Zůstal jen smutek a píseň Holubí pírko, ke které sama napsala text a zemřelému Lubošovi ji později věnovala. Vánoce od té doby neměla ráda a skoro je neslavila.
Jednoho dne se rozhodla, že s lítostivým fňukáním je konec, skleničku obrátila dnem vzhůru a sedm let důsledně abstinovala. Bez léčby, bez terapie, pouze silou své vlastní vůle.
