Stačila dvě alba, jmenovitě Welcome to Hell (1981), prorocky nazvané Black Metal (1982), a z trojice Venom se stala legenda. Do té doby neslýchaně tvrdá, surová, pekelnou sírou čpící hudba ovlivnila zástupy dalších kapel, pro které byla trojice Cronos, Mantas (kytarista, vlastním jménem Jeffrey Dunn) a Abaddon (Anthony Bray, bubeník) nečím na způsob nesvaté trojice, zvěstující nové pořádky.
A i když se časem přes Venom vývoj převalil, původní sestava se rozdrolila a ani Cronos sám nějakou dobu členem skupiny nebyl, status toho, který to všechno započal, mu už nikdy nikdo neodpáře.
Conrad „Cronos“ Lant nebyl nijak zdatný instrumentalista ani zpěvák, jeho síla spočívala v něčem úplně jiném. Kdykoliv si stoupl za mikrofon a začal jako rašple drsným hlasem odsekávat slova „black is the night, metal we fight“, bylo v tom něco ryzího, pudového, esenciálního. Není divu, že se k odkazu Cronose a „původních“ Venom hlásí tolik, kteří pekelnou pochodeň nesou hrdě dál. Kdyby to neznělo skoro až nepatřičně, řekl bych něco jako – budiž ti země lehká, Cronosi!
