Vampire Weekend jsou další z kapel, které neudělalo rádio, televize ani kluby, ale blogy. Nenechte se tím jménem zmást, Vampire Weekend nejsou žádná emo ztrápenost ani gotický muzikál ze střední.
Tihle čtyři čerství "doštudovanci" z New Yorku totiž nemají ambice sát po nocích lidem krev a pouštět hrůzu, naopak. Jejich hudba je lehounká jako pírko holubí a průzračná jako první jarní den, když se počasí chce opravdu vytáhnout.
Když posloucháte jejich čerstvou první desku, poskládanou z dvou a půl minutových kytarových popěvků s karibskými rytmy a afropopovým podvalem, neubráníte se podezření, že to vlastně není žádná novinka, ale zapomenutá a v archivech náhodou vyšátraná nahrávka, kterou spolu před pětadvaceti lety tajně natočili Paul Simon, Peter Gabriel, The Police a Talking Heads.
"Jeden člověk nám radil: nedávejte na desku nic, co nebudete schopni zahrát živě. Ale to je jako říct, nekoukej na filmy, choď jenom do divadla. Jako o co jde? Filmy jsou přece taky bezva!" říká Ezra Koenig, frontman kapely, jehož ve dvou dnech natočený amatérský film o upírech útočících na mys Cod dal kapele její divné jméno.
Vampire Weekend se rady nedrželi a klidně do studia přitáhli smyčcové kvarteto, melotron nebo spinet, což jejich jinak jednoduchým písničkám mimořádně přidalo na barvitosti. Mezi prvními, kdo to ocenil, byl stále vlivnější hudební blog Stereogum, jehož doporučení má dneska větší cenu než smlouva u XL, která přišla pak.
Následovalo zařazení do výčtu objevů pro rok 2008 dle BBC nebo uvedení v pořadu Gonzo na MTV2, kde se o nich lichotivě vyjádřil sám Zane Lowe. A do toho čtveřice na konci ledna vydala ještě za tepla svoji eponymní první desku. Jistě, není to nic, co by chod dějin posunulo o mílový krok vpřed. Nicméně jejich jedenáct svěžích a chytrých písniček při punkové délce něco málo přes půl hoďky je poměrně jasným příslibem, že by to i letos mohlo stát za to.
