Napadlo by vás, co může spojovat cimbálovou muziku, oblíbenou televizní soutěž, Orchestr Karla Vlacha, anketu pěvecké popularity, filmové i hudební studio a jednu z nejtvrdších metalových kapel u nás? Pokud marně přemýšlíte, potom nejspíš neznáte Václava Noida Bártu nebo pravděpodobněji o něm nevíte zdaleka všechno! Jeho žánrový a profesní rozsah je totiž skutečně takhle neuvěřitelně pestrý. Loni oslavil v O2 universu 20 let hudební kariéry a na sklonku roku svou krasojízdu korunoval soškou Českého slavíka pro třetího nejpopulárnějšího zpěváka v zemi.
Byl pro vás Slavík vytouženou metou?
Nebudu se tvářit jinak, skutečně jsem po něm už několik let hodně toužil. Vím, že někteří kolegové se té anketě vysmívají, veřejně ji bojkotují, ale pro mě je důležitá jako máloco v mé profesi. Já dělám muziku pro lidi, jsem nejšťastnější, když oni jsou u mých písniček šťastní, proto si moc vážím každého hlasu, který mi poslali. Vrátili mi víru, že moje zpívání má smysl. Už přede dvěma lety, kdy jsem se dostal do užší nominace mezi zpěváky, mě to hodně nakoplo a začal jsem do toho ještě víc šlapat.
Jsou situace, kdy se opravdu blbě odmítá. Jeden čas jsem se i rouhal a vymlouval se, že nesmím ani slzu alkoholu, protože mám od doktorů nůž na krku. Bylo to trochu podlé, uznávám, ale jinou možnost jsem neviděl.
