Nočním orgiím britské kapely ovšem předcházelo celodenní vyhrávání, stylově opět pokrývající kdejaký stylový zákrut současné hudby. S jedním z nejzajímavějších bloků přišli na úplný úvod programu venezuelští El Segrado Familión.
Nabídli - na hlavním pódiu před poněkud konsternovaným, byť vzhledem k brzké odpolední hodině zatím poloprázdným hledištěm - hudbu, čerpající z free jazzu i etnické hudby, a výrazově byli blízcí třeba tomu, pro co slavný americký Art Ensemble Of Chicago razil v 70. letech označení "velká černá hudba". Divošské masky a hlasová ekvilibristika zpěvačky dobrý dojem ještě umocnily.
Vltava a taneční etno-rejeČtěte, co se v Trutnově dělo ve čtvrtek |
První opravdoví miláčkové publika přišli na řadu ve čtyři odpoledne: brněnští Čankišou, kteří vloni tak trochu "ukradli show" slavnějším Primal Scream (více zde), opět přitlačili na pilu hudbě, která si nevytváří hranice mezi etnem, elektronikou a rockem, a byli odměněni solidním kotlem pod pódiem.
A ten už po zbytek dne a večera jen rostl a rostl. Britští Senser připomněli, jak a proč byl v 90. letech minulého století populární mix hardcoru a hip hopu. Stylový zlom, když v následujících minutách obsadil Michal Hrůza a jeho Kapela Hrůzy, publikum přijalo, jak je zde zvykem, zcela přirozeně a bez sebemenšího problému.
Michal Hrůza byl - jak se naštěstí ukázalo, zcela neprávem - stavěn, stejně jako vloni skupina Kryštof, pořadatelskými prohlášeními i texty ve festivalovém programu do role "otloukánka", tedy někoho, kdo "na to naše undergroundové území" přijíždí "z ošklivého komerčního světa".
Publikum ale žádné hledání umělého nepřítele zjevně nezajímalo a užilo si - bez ohledu na věk, pohlaví či délku vlasů - Hrůzova vystoupení s plnou parádou. Při poslechu našláplé kapely, hrající jednu skvěle postavenou a výrazně melodickou písničku za druhou, člověka nemohla nenapadnout paralela s jedním z největších českých hitmakerů Petrem Novákem.
Zní to možná naivně, ale kdyby měl tento bard českého beatu v 90. letech za zády mladé kluky s kytarami "proklatě nízko", kteří by dali jeho písničkám takovou energii, s jakou hraje Kapela Hrůzy, mohl možná ještě být mezi námi.
Další stylový zlom nastal vzápětí, kdy si svůj "vercajk" na pódiu rozložili DG 307. Přijeli v široké sestavě se dvěma basisty, Mohutný tep kapely pozdvihl jinak obvykle introvertního Pavla Zajíčka až k exaltovanému výrazu - jen zvuk bohužel nevykryl všechny zvukové nuance neobvykle obsazené kapely.
Na desátou hodinu večerní pořadatelé připravili překvapení v podobě návštěvy vloni korunované "královny festivalu" Evy Pilarové. Ta nejprve pozdravila své "poddané", pozvala je ke své sobotní kuchyni (více zde) a poté s předtočeným doprovodem zazpívala za bouřlivého ohlasu dvě písničky. I scatovaný Montyho čardáš, díky němuž si na minulých ročnících vysloužila "indiánské jméno" Eva Šůbydůby.
The Glitter Band měl snad být jedním z vyvrcholení večera, pravdou je, že jejich strejcovatý glam rock by se spíš hodil na vesnickou estrádu, kterou trutnovský festival skutečně není ani nechce být. Publikum nicméně pány přijalo vstřícně, nejspíš i proto, že už ladilo formu na následující dění.
Manic Street Preachers přijeli jako hvězdy, byť se po zákulisí drahnou dobu před vystoupením poflakovali jako každý druhý, a jako hvězdy také zahráli. Mohou posloužit jako ideální příklad kapely, která potvrzuje stálou relevanci písničkového kytarového rocku.
Pro jeho důvěryhodnost je potřeba několik věcí: v první řadě chytré melodické nápady, které autoři klenou nad krystalicky čistou harmonií a nakažlivým rytmem, ale také - což platilo na Bojišti dvojnásob - nadstandardní energický výdej, a také zachování kontinuity tvorby, která z průřezu letitým repertoárem i novinkami hněte monolitní kus.
To všechno Manics splnili bezezbytku a jejich set byl velmi důstojným vyvrcholením festivalového dne. Obavy z přijetí "kapely, která hrála Fidelovi" se ukázaly jako liché. Rozporuplně komentovaná návštěva českého undergroundového guru Ivana M. Jirouse v šatně britských hostí, na tomto území, málo platné, oprávněná, asi Britům oči neotevřela. Alespoň je však možná přinutila zapřemýšlet o druhé straně mince jim blízkých názorů na svět.
Bohatý hudební program samozřejmě probíhal nejen na velkém pódiu amfiteátru, ale i na dvou vedlejších scénách. Na menším venkovním pódiu zahráli například tvrdí Projekt Parabelum s ex-kurtizánovským Simonem u mikrofonu, klasici polského rocku Armia se zajímavě postavenou dechovou sekcí, čítající lesní roh, či přímočaře rockoví 2Wings Dana Šustra.
Stan s undergroundovou scénou pak hostil třeba hravou odbočku Bratří Orffů Poslední výstřel, neúnavného Původního Bureše či stále zábavné klasiky brněnské alternativy Ještě jsme se nedohodli. Kulisu k závěrečnému večírku obstaral The Doors Revival.
Hlavními taháky dnešního dne bezpochyby budou alžírský zpěvák Rachid Taha, bosenský Dubioza Kolektiv, z domácích zdrojů pak Blue Effect, Karel Kahovec s George & Beatovens a Ondřej Havelka se svými Melody Makers. Na půl desátou pořadatelé připravují další zatím nespecifikované překvapení. A "Eva Šůbydůby" bude vařit bramboračku s krkonošskými houbami.
