Oproti pamětihodným trutnovským vystoupením třeba Sepultury a dalších tvrdých spolků (specialisté samozřejmě budou tvrdit, že jde o jinou, nesrovnatelnou muziku, než je black metal Cradle of Filth, ale rozbor metalových podstylů není účelem této reportáže), před kterými se slabší povahy schovaly do bezpečí a ty odvážnější si vychutnávaly, jak "Krakonošovi poskakují na plotně pokličky", vyzněl předpůlnoční blok Cradle of Filth docela doztracena.
Ne že by nepřilákali pod pódium dost diváků, ti ale spíš koukali, co se na pódiu děje, reagovali pouze rozpačitě a možná byli zklamaní i z toho, že slibované hlučné divadlo "maskovaných banditů metalu" je vlastně o dost krotší než na fotkách. A samozřejmě hudba - ta sama se slibovanou extrémností nemá nic společného, kapela nabízí vlastně jen o trochu hlučnější a kytarově zkreslenější bigbít. Pravda, s "originálním" - a dost protivným - vokálem.
Kdyby (či pokud) se členové Cradle of Filth před a po nalíčení ochomýtali kolem hlavního pódia, musela jim jít hlava kolem z toho, jak odlišného, čti vřelého a nadšeného, přijetí se dočkaly některé české kapely. Zejména Mňága a Žďorp, pravidelný host festivalu, která amfiteátr jako první toho dne zaplnila snad do posledního místečka, ale i Ondřej Havelka s retroswingovým orchestrem Melody Makers a hluboko v noci samozřejmě další zdomácnělí Monkey Business.
S hity, vybranými z celé dlouhé kariéry, vinoucí se od druhé poloviny 60. let, vůbec poprvé před festivalovým publikem vystoupil Petr Spálený. Ačkoli není z těch, kteří by dávali emoce tak výrazně najevo jako někteří jeho předchůdci na těchto prknech v roli "poslů starých časů" (třeba kdysi Waldemar Matuška, Petr Novák nebo Václav Neckář), bylo znát, že jej reakce publika na písně, většinou vzniklé v době, kdy ještě velká část publika nebyla na světě, potěšila.
Možná by si Petr Spálený zasloužil trochu nadšenější, byť třeba i "méně profesionální" kapelu, ale jeho vlastní "bručivý" zpěv byl stále vynikající, měl v sobě šarm, typický chlapský skepticismus, patřičný nápřah a hlavně nadhled, daný jistě věkem, ale i povahou.
V pátek naplno jel program i na dalších dvou scénách. Na druhé největší předvedly s úspěchem novou sestavu Kurtizány z 25. Avenue. Nový zpěvák Dan Kurz sice má do svého předchůdce Simona co do charismatu dost daleko, ale výhodou jsou uvolněné ruce Tomáše Varteckého, který jednu dobu kapelu pěvecky táhl, pro exponovanější hraní na kytaru. Velký dav fanoušků logicky přilákaly i kapely Garage a Sto zvířat, tedy ty, které obvykle hrávají na hlavním pódiu.
V "undergroundovém" stanu mimo jiné představil svůj nový projekt Alo Trio Vlastimil Třešňák. Písničky s jeho texty v něm zpívá dámské trio, jak napovídá název, a jeho členkou je i herečka Martina Menšíková. Hudebně se Alo Trio - na Třešňáka (který zde ale působí jen v roli občasného zpěváka, moderátora a jakéhosi "kmotra") překvapivě - dotýká až popových hranic, má ale velké kouzlo a pohled na tři dámy za mikrofony, které si svoje představení skutečně užívají, je více než uspokojivý.
Sobota bude hlavním dnem trutnovského festivalu. Počasí je sice nevyzpytatelné, ale pakliže byl v pátek "vládce hor" ke zdejšímu ležení až na jednu krátkou přeháňku milostivý, věřme, že mu to zůstane. Skutečně bizarní po sobě jdoucí trojice účinkujících v hlavním večerním čase, tedy Jiří Suchý, Patti Smith a Kreator, si koukat na pláštěnky nezaslouží.