Páteří pátečního programu byly koncerty kapel Red, Fear Factory a Soulfly, které se od sedmé večerní zhruba do dvou do noci střídaly na trutnovském hlavním pódiu.
Křesťanský rock a metal hrající americká skupina Red si dokázala poradit i s méně početným publikem a stále jasným denním světlem. Její frontman Michael Barnes statečně poskakoval, pořvával a partičku nejvěrnějších pod pódiem pořádně hecoval.
Profanouškovský přístup Red se projevil třeba i v malých krychlových praktikáblech, na které hudebníci často lezli, aby byli dobře vidět. Do publika také na závěr koncertu naházeli řadu trsátek, obě bubenické paličky, lahev s vodou a pro legraci i jeden kelímek s pivem.
Největší dav pod scénou přilákala asi americká metalová kapela Fear Factory. Díky tmě konečně rozjela i světelnou show, ač se omezila na blikající lampy a reflektory metající pruhy světla publikem. Lidé šíleli z kulometně znějících bubnů a kapela servírovala písně z loňské desky Genexus i starší hity.
Posledním velkým tahákem byla brazilská metalová parta Soulfly. I když šlo o hlavní hvězdu programu, jedna hodina po půlnoci se ukázala jako ne zcela vhodný čas. Oproti Fear Factory, ale i třeba Mňáze a Žďorp, jež obě vystoupení na hlavním pódiu oddělila, publikum docela prořídlo.
Koho si proboha vybrat?
Vedle zmíněné trojice nabídl páteční večer i mírnější hudbu. Jenže byla to mnohdy těžká volba. Ten, kdo si chtěl užít Jiřího Schmitzera, musel obětovat koncert kapely Eddie Stoilow. A návštěvníci, které zlákal comeback legendární The Primitives Group, oželeli lákavou festivalovou klasiku v podobě Mňágy a Žďorp.
Schmitzer naservíroval své rozverné písničkářství jako vždy. Stěžejní částí jeho programu je už více než deset let jedna velká omluva za to, že sám s kytarou nedovede zahrát oblíbenou píseň Máte na to? „Můžu vodehrát Boudu, ta je stejně blbá jako ta P.del,“ tvrdil z pódia.
Skoro by se chtělo říct, že až se Schmitzer domluví s nějakou kapelou a kultovní píseň zazní, pohne to Zemí. Kupodivu se přesně to stalo zrovna na Trutnově už v roce 2009. A nic!
Známkujte festival TrutnoffHudební přehlídku můžete hodnotit zde  |
Vystoupení kapely The Primitives Group bylo dopředu velkou neznámou. Dalo se čekat cosi vzpomínkového, spíše uctivého než dobrého. A ono ne. Ani se nechce věřit, že tato parta dohromady nevystupovala skoro půl století.
Oživlý milník československé hudební historie musel být zážitkem pro pamětníky a pro mladší ročníky zase něčím neskutečným, když se na pódiu zhmotnil fenomén, který znali tak maximálně ze seriálu Bigbít.
A bigbít to byl poctivý. Svou roli v tom jistě sehrál i fakt, že většina členů kapely stále aktivně vystupuje, ač v jiných projektech. Vystoupení Primitivů, které bylo až nečekaně naladěné do blues, bude jistě jedním z vrcholů letošního ročníku.
Žádné kompromisy v programu potom nemuseli udělat příznivci Bena Caplana. Jedině odložit spánek, protože kanadský písničkář nastoupil na druhé scéně až ve čtvrt na tři. Ale čekání se vyplatilo. Vizuálně sice Caplan vysílal poněkud zmatené signály, když dřevorubecký plnovous doplnil kontroverzním pánským drdolem, neboli „prdolem“, ale jakmile zazpíval, nikdo nezůstal na pochybách.
Jeho silný chraplák v kombinaci se zpěvem vokalistky Taryn Kawaja působil neskutečně podmanivě. Do toho kontrabas, kytara, bendžo. Folk z Nového Skotska byl velepříjemnou tečkou pátečního programu.
