Dnes už asi těžko někdo do detailu vystopuje přesnou historii vzniku neuvěřitelně obsazené "supergroup", kterou tvořili Roy Orbison, Bob Dylan, George Harrison, Jeff Lynne a Tom Petty.
Nejpravděpodobnější je zřejmě ta nejprozaičtější, kterou uvádí George Harrison v dokumentu o vzniku kapely a jejího prvního alba, který je k vidění na přítomném DVD. Ve variaci historku o tom, jak měl Harrison natočit B-stranu singlu k albu Cloud Nine a víceméně souhrou náhod se sešel se všemi zmíněnými kumpány, uvádí v bookletu i šéf vydavatelské společnosti Warner.
Škoda, že se zřejmě tak úplně nezakládá na pravdě skutečně cimrmanovsky dotažený příběh o tom, jak hotovou nahrávku "bratři Wilburyové" poslali konkurenční firmě Columbia, která jim ji vrátila s požadavkem větší originality. "Místy zní jako Dylan, místy jako Orbison, je z toho cítit i plagiát Harrisona," stálo prý v přípisu.
Talentem posvěcené setkání
Podobné historky se dobře čtou, možná ještě lépe vymýšlejí, ale kdyby nebyly vypodloženy dobrou hudbou, spadly by hezky rychle na ústa. To ale případ Traveling Wilburys není ani omylem.
Zejména první z jejich dvou alb (to druhé, z legrace označené jako Traveling Wilburys Vol. 3, už bylo natočeno jen ve čtyřech, po Orbisonově smrti v prosinci 1988) je skutečně dokonalou ukázkou rockového písničkářství, které může existovat bez ohledu na čas a dobové módy.
Hned první a největší hit celého projektu Handle With Care se zapsal mezi nejúspěšnější písně desetiletí. V době nadvlády elektronického popu to byl v roce 1988 zázrak, ale také důkaz, že dobrý nápad prostě musí zafungovat.
A v téhle písni nebyl jen hudební, ale také vokálně-aranžérský, odehrávající se vlastně ve třech vrstvách, kdy se střídá dokonale intonující a úzkostlivě vyslovující hlavní part Harrisona s Orbisonovými tenorovými krasoklenbami a skoro pouličním chraptěním dvojice Dylan-Petty - což je navíc vtipně dokumentováno jednoduchým, ale působivým videoklipem, který je také spolu se čtyřmi dalšími na DVD.
Skoro bez chyby
Obě alba jsou vlastně variacemi na klasické žánry americké pop-music hlavně padesátých a šedesátých let: rock´n´roll, rockabilly, country, western swing, doo wop, folkrock. Ale skutečně pokaždé s alespoň jedním silným nápadem. Až se člověk diví, jak je možné, že "soudruzi neudělali chybu".
Jediné, co se dá tehdejším nahrávkám vytknout, lze z dnešního pohledu pochopit: některá aranžmá (včetně Handle With Care) jsou přece jen až příliš akusticko-kytarově ucinkaná a mají zbytečně "široký" sound. Jde zjevně o producentskou práci Jeffa Lynna, jehož podobné sklony zapříčinily, že jeho kdysi slavný a dnes už neexistující Electric Light Orchestra upadl zcela v zapomnění.
Dočkáme se následovníků?
Ale to je skutečně drobný detail. Geniální písně v podání geniálních zpěváků a hlavně zcela evidentně - a přes všechny zákulisní zaručené drby - sympatických lidí, opravdových hvězd, které dokázaly odhodit svá ega a svoje talenty nejen sčítat, ale snad dokonce násobit: taková je definice tohoto projektu.
Při poslechu Traveling Wilburys se posluchač nemůže zbavit otázky, zda by něco takového bylo možné dnes, resp. u "žijících klasiků" stylů, typických pro mladší desetiletí. Dožijeme se někdy třeba "britpopových Wilburys" v sestavě bratří Gallagherů, Damona Albarna a Jarvise Cockera?
The Traveling Wilburys Collection
Rhino/Warner Music, 2 CD + DVD
Hodnocení iDNES.cz: 90 %
