Hugo Toxxx sedí u bílého stolu stylové restaurace, objednává si krevety a je úplně v klidu. Na tom, že se sejdeme, jsme se domlouvali přibližně tři měsíce. Až teprv týden před jeho křtem a dva dny před naší uzávěrkou vystřídala odpověď: "Sorry, teď fakt nemám čas," ta, kterou jsem chtěl slyšet: "Jasný, uděláme to."
Ze všeho nejdřív si musíme vyjasnit pozice. Sedím u jednoho stolu s hubenější polovinou Supercrooo, chlápkem, který svými drzými texty dokázal rozeštvat hiphopovou scénu a dovést k nepříčetnosti spoustu lidí z mainstreamu - od Indyho po organizátory největšího hiphopového festivalu u nás - od Dády Patrasové po Libora Boučka. Jeho jméno nemůže vystát kdekdo, jeho slova hodně lidí bolí. Teď má konečně a po mnoha odkladech v obchodech desku Rok psa, na které se do nikoho zvlášť nestrefuje, ale která je tvrdá, je ze života, a její poslech vás může stát psychické zdraví.
Dobří holubi serou
"Samotnýho mě trochu překvapilo, jak je ta deska temná," chechtá se Toxxx, zatímco servírka nese kafe. "Poprvý jsem ty tracky pohromadě slyšel tejden před masterem. Ale jsem rád, že se to tak sešlo." V rapu fungují určitá pravidla. Třeba to, že každý raper tak nějak počítá s tím, že jednou vydá sólovku, na které promluví sám za sebe. Toxxx s tou svojí začal někdy před půl rokem, když přišel do studia k Ristovi (mistr zvuku u Supercrooo) a ten mu pustil kus instrumentálky.
"Říkám, dědku, to je dobrý. Sedl jsem si a začal psát text, zatímco on dodělával hudbu. Pak jsem to nahrál," popisuje Toxxx, jak jednoduše vznikla asi nejvyjetější skladba alba nazvaná Letím jak holub, která je, ehm... o ztotožnění se s kálejícím ptákem, z toho plynoucích příjemných pocitech a, uhm... krému na boty. Nebo tak něco.
HUGO TOXXX - Proč jsi proboha na mě tak zlá (LIVE)
Roztěkané a impulzivní nahrávání, to je způsob Toxxxovy práce. Schizoidní a nepředvídatelný - to je její výsledek. S ničím se moc nemaže, když ho inspiruje hudba, píše text. Když má text, točí. Občas se opakuje, rýmy mu naskakují automaticky, ale on celek podle všeho neřeší. Řeší náladu a jednotlivost. Na jeho desce najdete minimalistické hiphopové beaty i house a elektro. Nezajímá ho, že deska vyjde v létě, kdy je hluché období a obyčejně se nevydává nic než hity na pláž.
"Nedělá se to? Tak já jsem to takhle udělal," odvětí s nadhledem. A ten nadhled mu dělá evidentně dobře. Když mu namítnete, že je na vás jeho deska moc dlouhá a k neuposlouchání, taky ho to nerozhodí. "Je to rap. Chtěl jsem to udělat na plnou stopáž. Dneska si album nasekáš do i-tunes, vybereš si tracky, co tě bavěj, a na ten zbytek se vykašleš a třeba si ho objevíš později," vysvětluje svůj přístup. "Já taky málokdy vydržím poslouchat celou desku." Řach. Třískne na stůl miska s grilovanými krevetami, které jsou velké, jak kdyby je někdo choval v umělém moři poblíž odpadní jámy u Temelína.
To není žrádlo
Když posloucháte Toxxxovu desku Rok psa, říkáte si, kolik drog u toho asi musel vyjet. "Cha, cha, cha," reaguje Hugo, když se ho na to zeptáte. "Jsem feťák marihuany, ale i to jsem musel vysadit, jinak bych to nikdy nedodělal. Jinak drogy neberu. Ale jsem rád, že to tak působí."
Kdybych byl komiksová postava, na čele by se mi objevily tři otazníky. Místo toho hlesnu otázku - proč? "Protože feťácká muzika je nejlepší," řekne Toxxx. "Každá hudební scéna má svoje drogy. Já jsem vyzkoušel ledacos, ale teď už ne. Tu desku jsem vlastně natočil s čistou hlavou." Přesto se za chvíli shodneme na závěru, který rozhodně není unáhlený: "Myslím, že duševně nemocný na tohle album čekaj," řekne Hugo Toxxx a zase se mocně zachechtá. S nezměněným vědomím možná sice vznikala, ale vážně ji tak ani nezkoušejte poslouchat.
. Hugo Toxxx versus papa finiJak se dělá Autoerotika po ostravsku Do své druhé hitovky jménem Autoerotika vytáhnul Hugo Toxxx z ostravské špíny na velkou desku jméno, které oceňují jen skuteční znalci domácího hip hopu. "Papa Fini je zásadní postava. Je to jedinej pravej pouliční raper v Čechách," říká Toxxx a doporučuje mi se tímhle ostravským cigošem, který rapuje o mercedesech a holkách, rozhodně víc zabývat. "Ten člověk ti bude lhát, popře se sedmkrát v jedný větě, ale ty budeš chcát smíchy a budeš to milovat. Vlezeš do stripklubu, koupíš si buchtu, ona se svlíká, cpete jí drobný bankovky, Finimu dojdou, tak si od tebe půjčí a cpe jí tam ty tvoje," dává příklady divných věcí, které se dějí, když je Fini poblíž. "Stačí, když jsi s ním na pódiu a on vystrčí svojí obrovskou chlupatou prdel a nacpe ji někomu v první řadě do ksichtu." |
Tak v klidu tenhle raper je, protože ví, že kromě nenávisti se těší taky velkému respektu. Na křtu bude mít plno, parta jeho oddaných fanoušků desku vynese do výšin, i kdyby na ni nahrál jenom bzíkání počítače a abecedně srovnaný slovník nadávek. A navíc - první uvolněná a hitová skladba, track Proč jsi proboha na mě tak zlá s hostující a hekající Darou Rolins, už je několik týdnů na špičce hitparády pražského hiphopového rádia Spin, přestože o zbytku desky nevypovídá vůbec nic.
Úsměv Toxxxovi zhořkne, až teprv když vyloupne jednu z obřích krevet a kousne do ní. "Tak to je hnus," plácne s ní s odporem zpátky do misky, pečlivě si umyje prsty, otře je a odstrčí jídlo na druhý konec stolu. "Ta na mě čekala moc dlouho."
Loupežné přepadení a spol.
Ten pohyb rozvíří vzduch a mě tak jako vždycky znova překvapí, jak moc můžou mořské plody smrdět. Další desítky minut, co budeme sedět u stolu, se ponesou ve znamení čekání na servírku, která ten puch asi taky nezvládá a nejde, i když sklenice jsou prázdné. "Co dělá Hugo Toxxx? Všechno možný - sportuje, dělá muziku, sedí na internetu, chlastá, přemejšlí o tom, co bude dělat následující hodinu nebo třeba následující rok," odpovídá zatím Hugo na další otázky.
"Přemejšlel jsem, že bych udělal další album. Chci vyzkoušet nový postupy, ke kterejm jsem si teď přičuchl." Hlavu má otevřenou, soustředí se. K desce, na které se promenují jména spojená s labelem Bigg Boss, plánuje turné společně s jeho šéfem Vladimirem 518, který mu dělal i fenomenální obal. "Hodně jsme spolu poslední dobu pili a hodně si rozumíme," říká Hugo. Společně sdílejí i lásku ke graffiti, kterému se dodnes věnují. Jeden ze svých pověstných výletů už zdokumentovali ve společném hitu Smíchov, Újezd na Vladimirově desce.
Na Roku psa se zase Toxxx ve skladbě Neřeknu nic vrací k události, kdy šel málem sedět. Kolem roku 2000 byla totiž na pražské graffiti scéně docela vyhrocená situace. K nepsaným zákonům betonové džungle patřilo třeba to, že starší writeři zabavovali barvy mladším. A jednou ti mladší pravidla porušili a pro Toxxxe a spol. si přijelo policejní auto. Paragraf 257 - loupežné přepadení.
I když výsledek bylo podmínečné upuštění od potrestání, není to zrovna věc, kterou se normálně člověk chlubí. Při osobním setkání s Toxxxem vám dojde, že asi právě proto se ji a jí podobné rozhodl na svoje album zařadit. Chce mluvit konkrétně, bez ohledů a samozřejmě, že tvrdě. "Myslím, že v tomhle může ta deska změnit českej hip hop. Že bude víc pouličního rapu. Víc městský špinavosti, víc reality."
Vůně moře
"Vám to nechutnalo?" zeptá se udiveně servírka, která se asi po čtyřiceti minutách odvážila přijít ke stolu. "Ne, slečno, to jste řekla správně. Tohle mi opravdu nechutnalo," odvětí s mixem pobavení i znechucení v hlase Toxxx a chce účet. Zase říká všechno, jak to je. Ještě chvíli tu sedíme a bavíme se skoro o každém tracku na desce. A skoro u každého je Toxxx schopen vysvětlit, proč ho zařadil. Na závěr mi dá radu. "Tu desku pochopíš, když mě budeš víc znát."
Tak jo. Hugo Toxxx, to je kluk ze Smíchova, co se živí rapem, nikdy nechodil do práce, se Supercrooo změnil český hip hop a teď vydal sólovou desku, která je zneklidňující a asi ji většina lidí neskousne. Ale je to deska bez kompromisů a absolutně podle jeho představ. To pro začátek musí stačit. A fakt je, že se mi Rok psa asi právě začíná líbit.
. Rok psa - zhulená recenzeNa radu umělce se redaktor Filteru dobrovolně intoxikoval marihuanou a v tomto stavu desku Rok psa podruhé zrecenzoval. Hugo Toxxx svůj sólový debut postavil na minimalistických beatech, které se táhnou jako med. Temná atmosféra alba je pohlcující- nic vně jako by ani neexistovalo. Představuje svět, ve kterém je na každé ulici herna nebo nonstop, mluví se tu hodně sprostě, ale co, většinou to sedne. Jeden z vrcholů desky přichází hned na začátku v tracku Sousedství o partě kolem Báry Škrlové, Pepy Fritzela atp. s ultimátním refrénem: "Nikdy nevíš, co se děje za zdí - vařej tam piko, vařej tam piko. Nikdy nevíš, co se děje za zdí - týrání dětí, týrání dětí." Psychotickou atmosféru střídá sexem nabitý track s Darou Rolins. Na první poslech se možná jednotlivé skladby mohou po hudební stránce slévat do jedné, ale při bližším poslechu je to skoro naopak. Je tu housem načichlý Klaus, kraftwerkovským elektrem Meleme meleme kávu atd. Hranic tu moc není. Také textově má Toxxx docela velký rozsah - kromě totálních lopaťáren před, na a za hranicí vkusu jsou tu třeba i překvapivě nadčasové texty jako Volte mě, což je i díky Wichově produkci jeden z nejsilnějších hiphopových songů poslední doby. A takový Jiří Čunek v to v něm bez servítků schytává mnohem víc než v celé "slavné" hříčce od Gipsy.cz, která měla pomoci prodat jejich desku. Rok psa je celkově hodně temná, atmosférická a pocitová záležitost. Stojí za to si jen tak sednout a v klidu poslouchat, nechat ji na sebe působit. Protože její místy povrchní tvrdost za sebou ve skutečnosti skrývá víc rozměrů. Ale stejně by potřebovala trochu proškrtat... Hugo Toxxx - Rok psa |
