Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvHudební dráhu kapely O5 a Radeček odstartoval před jednadvaceti lety úspěch písně Praha, v posledních letech éterem zněly hlavně skladby Vloupám se, Bratři nebo Hory. Poslední jmenovaná pochází z aktuální desky Horalove, která vyšla v říjnu.
Může si kapela dovolit na koncertu právě tyto hity nezahrát? „Jsme přesvědčeni o tom, že bychom lidi o ty největší hity připravovat neměli. Čekají na ně. Sami to známe jako fanoušci, když jsme na koncertu své oblíbené kapely a žádné její hity nezazní – mrzí nás to. Já se třeba celý život těšil, že se dostanu na koncert R.E.M. a když se tak stalo, nezahráli vůbec nic známého a já se cítil ošizený. Takže hity ano a dokonce i Prahu, kterou už snad hrajeme třicet let, nikdy nevynecháme, protože je to písnička, za kterou jsme moc vděční,“ říká Tomáš Polák.
O vděku a pokoře se zpěvák v rámci rozhovoru zmíní nejednou. Navzdory času si totiž v čerstvé paměti udržel, jaké to bylo, když zájem o O5 a Radeček po velkém prvotním úspěchu ze začátku milénia postupně upadal: „Náš manažer tehdy doslova obvolával a přemlouval pořadatele, aby si nás na ty festivaly vůbec vzali. Ale když si tam můžete brknout v jednu odpoledne, kdy je vedro, akce teprve začíná, je to vlastně možná i kontraproduktivní. Takže když teď někam přijedeme a jsme na plakátech velkým písmem, máme dobrý čas, lidi jsou natěšení už při zvukovce a ještě k tomu máme šatnu s dobrým zázemím: jsme šťastní a vážíme si toho. Víme, že to není samozřejmost a víme, že to nemusí být napořád.“
V rozhovoru Tomáš Polák promluvil také o své práci ve výchovném ústavu pro dívky, kde učí hudební výchovu a pracuje jako zástupce ředitele. Povedlo se mu už některé z dívek prostřednictvím hudby pomoct? „Jo a z toho mám obrovskou radost, protože ta práce je strašně náchylná na vyhoření. Jestli tam je nějaký úspěch, tak je to jeden případ z tisíce. Teď už na ty holky nemám tolik času, což mě mrzí, ale dřív, když to šlo, jsem naučil asi pět z nich na kytaru a tři z toho byly fakt skvělé. Takové talenty, až mě tím štvaly,“ směje se.
PŘEDCHOZÍ EPIZODA:
|
A dál vypráví příběh jedné z nich: „Já jim poskytuju podporu, ale jinak je to samozřejmě na nich. Byla tam ale holka, ze které mám opravdu obrovskou radost: velmi závislá na pervitinu a pořád z toho zařízení utíkala. Byl třeba prosinec a ona ještě opravdu těžce jela v drogách. Půl roku s ní nešlo vůbec komunikovat. Ale postupně, třeba po půl roce, se mnou začala být ochotná aspoň mluvit a přišla s tím, jestli bych jí něco neukázal na kytaře.“
„Tak jsme začali hrát a ona se do toho tak pustila, že hrála i tři hodiny denně. Přestala utíkat, tím pádem i fetovat a potom jsme si dokonce spolu udělali takovou výzvu, že pokud vydrží půl roku bez útěku, tak jí dám svou kytaru, kterou jsem měl na koncertech... A ona fakt půl roku vydržela, nefetovala, neutíkala. Až tři dny předtím, než jsem jí tu kytaru měl dát, utekla, ale vlastně nakonec jen symbolicky... Teď o ní mám samé dobré zprávy a daří se jí skvěle. To je zázrak, za který jsem moc rád a vlastně i tak trochu pyšný,“ uzavírá příběh.
Letos kapelu O5 a Radeček kromě klasických koncertů a festivalového hraní čeká také výjimečná událost: koncert ve Smetanově síni Obecního domu s Moravskou filharmonií Olomouc. „To bude paráda. Teď budeme ještě zveřejňovat i nějaká jména hostů, která jsme nechtěli zveřejnit dřív, aby to nevypadalo, že si jimi musíme pomáhat v prodejích. Tak tu vlastně chci poprvé oznámit, že hlásíme vyprodáno a moc si toho vážíme,“ říká.
V rozhovoru se dál dozvíte, jak a jestli vznikají překážky při nahrávání českých písní se zahraničním producentem. Řeč přijde i na muzikantské profesní deformace, společenské události typu Český slavík nebo důvod, proč Tomáš Polák považuje za náročné poslouchat svůj hlas na prvních deskách kapely.
