Druhé pražské vystoupení bylo dodatečně přidáno pro úspěch toho předešlého (3. října) v předprodejích. A i když se pořadatelská agentura pojistila úpravou hlediště k sezení, sál byl nakonec prakticky plný a kolem obsazených židlí se mačkaly ještě desítky stojících.
The Young Gods začali koncert stejně jako album Knock On Wood, které akustický program zachycuje (a které bylo, mimochodem, při druhém koncertě ve stánku s merchandisingem kapely beznadějně vyprodáno), tedy pomalou a atmosférickou skladbou Our House. Pódium, potažené perským kobercem a osvětlené pokojovými stojacími lampami skutečně navozovalo vyloženě domovskou komorní atmosféru.
V klidnější poloze (která - aniž by to komukoli vadilo - vlastně šla přímo proti proudu zavedeného klišé, že koncert musí začínat "nářezem") The Young Gods setrvali i při následující Everythere, kdy si zpěvák a kytarista Franz Treichler na nohu přivázal rolničky a podupáváním podporoval práci perkusisty Bernarda Trontina.
. Jaké je album Knock On WoodČtěte recenzi desky, hodnocené sto procenty |
Energetický potenciál v plné parádě vybalila kapela až v následujících dvou písních I´m The Drug a Gasoline Man. Zejména druhá jmenovaná, jež je nevyhlášenou "vlajkovou písní" celého projektu, sklidila obrovský ohlas, a to nejen po skončení, ale třeba i ve chvíli, kdy Treichler vytáhl foukací harmoniku a k tomuto hookerovskému boogie se přidal stylovým sólem.
The Young Gods: Gasoline Man (z DVD Knock On Wood)
The Young Gods pracují od svých začátků také se šansonovými vlivy - těm patřily další minuty koncertu jednak ve Weillově Speak Low, jednak, a to zvláště, ve francouzsky zpívané Charlotte, dalším velkém hitu celé kariéry kapely.
Další polohu, která je typická i pro The Young Gods v jejich elektronické podobě, tedy hrátky s psychedelií, předvedli v další opoře programu, více než desetiminutové coververzi Ghost Rider od jedněch ze svých vzorů Suicide. Ve skladbě, postavené na repetitivní třítónové figuře, pouštěné z předpřipravené smyčky.
To nebyl jediný okamžik, kdy kapela přes podtitul koncertu "The Acoustic Show" využila elektronických vymožeností. Drobné loopy, ale zejména růzličná zkreslení a další přídavné efekty na kytary (zejména delaye, ale třeba i "krabička", která zvuk kytary Ala Cometa hned několikrát změnila ve zvuk indického sitáru) podporovaly kapelu celý koncert. Jediný, kdo se ve většině případů spokojil s tradičním zvukem, byl nově přijatý čtvrtý člen, klasický kytarista Vincent Hänni.
Základní set The Young Gods vyvrcholil "woodstockou hymnou" Freedom od Richieho Havense, a to po pouhé hodině hraní. Kapela ale zjevně tušila, že se jí nepodaří odejít bez přídavků, nechala si na ně celou hodinu do "policejní" dvaadvacáté, a až asi na posledních deset minut ji využila.
Přídavky přišly ve třech sadách a kromě očekávané vlastní Skinflowers, která sklidila bouři nadšení, nebo Everything In Its Right Place, převzaté od Radiohead, The Young Gods mile překvapili zejména akustickou úpravou další své význačné francouzské písně ze začátku 90. let La fille de la mort.
Stručně řečeno, akustický koncert The Young Gods přinesl přesně to, co bylo lze očekávat - i díky tomu, že CD Knock On Wood je rozšířeno o DVD s koncertním záznamem z Curychu. Na klubové scéně počínajícího podzimu se jednalo o výjimečnou událost, na kterou se bude ještě dlouho vzpomínat.
The Young Gods
Knock On Wood - The Acoustic Show
Praha, Palác Akropolis, 4. října 2008
Pořádala agentura Rachot v rámci cyklu Other Music
Hodnocení iDNES.cz: 90 %
