RECENZE: The Offspring si stále hrají na pop punkovém písečku

Nová deska The Offspring je přesně podle očekávání. Krátká, svižná, melodická, usazená v devadesátých letech, kdy tahle čtyřka sklízela největší úspěchy.

Hlídací kočka

Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.

Sledovat interpreta The Offspring

Jméno kapely The Offspring se v devadesátých letech hojně vyslovovalo v těsné souvislosti s žánrovými kolegy Green Day. Pro obě kapely to byla doba zaslíbená, po nadvládně potácivého a v drogovém oparu zhusta se ztrácejícího grunge šlo o návrat k rychlejším tempům, zpěvným melodiím a také částečné renesanci punkové estetiky, byť prohnané značkovými butiky. 

Neopunk se tomu říkalo, i když zasloužilí pankáči skřípali zuby, mávajíce zaťatými pěstmi a poukazujíce zlostně na to, že tyhle a jim podobné party nemají s původním garážovým punkem pranic společného.

Ideově jistě ne, hudebně částečně. Bylo to chytlavé na první dobrou, dobře se u toho pařilo, člověk si mohl zahulákat refrény a při troše dobré vůle si ty písničky i doma zabrnkat. The Offspring alby Smash, Ixnay On The Hombre nebo Americana pokryli poptávku po podobné hudbě: milionové prodeje, platinové desky, první místa v hitparádách.

Neopunková mánie samozřejmě netrvala věčně a The Offspring postupem let přestali být tak žádaným zbožím. Své fanoušky nicméně měli a mají dodnes a zásobují je novými alby, která pochopitelně znějí jako ta oblíbená z devadesátek. Proč také něco měnit na zvuku a stylu, který je proslavil a také finančně zaopatřil.

Novinka Let The Bad Times Roll z řady předchozích desek nijak nevybočuje. Je to standardní práce The Offspring se vším všudy. Čili komu jsou jejich tříminutové kytarové popůvky po chuti, bude spokojen. Kdo nemohl partu kolem frontmana Dextera Hollanda vystát, nemá důvod na svém postoji nic měnit.

Přes půl hodinky pop punku

Podívejme se na to podrobněji. Album startuje svižnou This Is Not Utopia. Prim hraje zpěv, je vytažen nad kytary snad až moc, ale je to pochopitelné. Hollandův melodický vokál je hlavní devizou zvuku The Offspring. Jinak je to stokrát slyšené, včetně refrénu, který bude ale na koncertech stoprocentně fungovat, čili vlastně vše v pořádku. Trochu to celé evokuje Bad Religion, ovšem bez jejich někdejší jiskry a naléhavosti.

Titulní Let The Bad Times Roll je v kontextu desky největší hitovka. Jakmile si ji pustíte ráno, máte na celý den vystaráno. Nic jiného už se vám do hlavy nevejde. Byla si toho asi vědoma i kapela, neboť album uzavřela její pomalejší verzí, nazvanou jako Lullaby.

Let The Bad Times Roll

55 %

The Offspring

Je to tedy dovětek poněkud zbytečný, společně s minutovou – a velmi mizernou – předělávkou Griegovy skladby In The Hall Of The Mountain King jde o moment, kdy kapela jen zbytečně natahuje stopáž, zřejmě aby deska měla alespoň malinko přes půl hodinu a kupující si nepřipadal ošizený. Jiné odůvodnění existence tyhle vycpávky nemají.

Koncert už příští rok?

Za zmínku ještě stojí swingovka We Never Have Sex Anymore, vybočující z jinak pevně daného žánrového rámce alba. Je to vítané osvěžení, protože jinak The Offspring hrají stále totéž a je to i při zmíněné střídmé stopáži dost jednotvárné a únavné. Na koncertech ano – přesvědčíme se snad v příštím roce, kdy mají The Offspring v rámci Prague Summer Festival zavítat do Česka, ale doma snad jen s nějakou rozjařenou společností.

Hlídací kočka

Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.

Sledovat interpreta The Offspring