The Levellers pookřáli, zase nutí do zpěvu i skákání

Brightonští The Levellers patří k těm několika zahraničním kapelám, které v Česku zdomácněly. A jedním z mála pražských prostorů, kde si ještě nezahráli, zůstával až do nedělního večera Palác Akropolis.

Po vystoupeních v Českých Budějovicích a Valašském Meziříčí zaparkovala kapela svůj autobus na Žižkově, aby zaplněné Akropoli názorně ukázala, že zprávy o jejím hudebním důchodu jsou přinejmenším nadnesené.

V předvečer výročí listopadové revoluce se do klubu začala stahovat nesourodá směsice lidí. Mezi studenty středních škol procházel postarší pár, z jehož barevných vlasových kreací přecházely oči, opodál stála rodinná skupinka čítající přinejmenším tři generace.

Tuhle byl někdo do punku, tamhle někdo vypadal jako dítě květinové revoluce, a spousta lidí na sobě měla velmi opraná trika s rozličnými motivy The Levellers od roku 1992 do současnosti.

Předskokanem večera byl James Harries. Nenápadný kluk žijící v Česku si před plným sálem plně vystačil s vlastním hlasem a šesti strunami své španělky. Pro publikum čekající na energické The Levellers byl možná trochu moc zasněný, ale tip na poklidný koncert v komorním prostředí to byl krásný.

Pro těch pár nezasvěcených působilo publikum do počátečních tónů notoricky známé hitovky 15 Years možná až trošku moc nesourodě. Jakmile se ale The Levellers poprvé opřeli do nástrojů, nebylo pochyb, že hudba spojuje.

Kapela už sice na pódiu nekřepčí jako před šestnácti lety v KD Eden, kde se odehrála jejich česká premiéra, ale publikum skáče stále se stejným zaujetím. V posledních letech se sice občas stávalo, že nové písničky byly přijímány chladněji, ale v Akropoli se The Levellers evidentně podařilo trend zvrátit.

Hned jako druhý zazněl totiž singl Burn America, který byl vydán u příležitosti nedávných prezidentských voleb v USA. Klub reagoval nadšením a píseň s kapelou skoro celou odzpíval.

Setlist koncetu The Levellers

15 Years - Burn America - Fear - The Road - Before The End - Fight Or Flight - Together All The Way - Death Loves Youth - Sell Out - Pale Rider - Carry Me - Eyes Wide - One Way - Belarus - Life Less Ordinary - Cholera Well - Riverflow
Přídavky: Far From Home - Dirty Davey - Liberty

Lepší odměnu si The Levellers za to, že spolu přes ne zcela povedené desky, klesající popularitu i problémy s vydavatelskými společnostmi vydrželi a letos vlastním nákladem vydali navzdory všem předpovědím skvělou nahrávku Letters From The Underground, ani nemohli představit.

Tentokrát bylo jedno, když ve svém repertoáru sáhli až k první desce Weapon Called The World s houpavou Carry Me, vypálili hit One Way z veleúspěšného alba Levelling The Land nebo rozezněli Akropoli novou, nádherně našlápnutou Eyes Wide. Kotel pod pódiem se stále zvětšoval.

Teplota spoutala. Když přišla chvíle čerstvé Life Less Ordinary, v jejímž refrénu (Life less ordinary, that is the one I chose – Vybral jsem si méně obyčejný život) shrnul Mark Chadwick příběh The Levellers a možná i mnoha jejich příznivců, byly v celém klubu ruce nahoře.

Některé kapely fanoušky povzbuzují k tanci, ke zpěvu, ke skákání. The Levellers stačí pořádně hrábnout do strun a diváci nemají jinou šanci než naléhavé volání svých tanečních buněk poslechnout; přes vědomí, že záda budou druhý den bolet mnohem víc než v sedmnácti; přes jasné předsevzetí odejít z tohoto koncertu v nepropocených svršcích. Když se z beden ozvala Far From Home, byla z publika najednou jedna táboráková parta halekající oblíbenou odrhovačku.

Tradičně poslední Liberty uvedl Simon Friend netradičně českým zvoláním "Svoboda" a The Levellers rozjeli jednu ze svých nejrychlejších. Na podezření, že to dělají, aby lidé po devadesáti minutách tancování už neměli energii je vytleskat zpět, asi něco bude. Ať už je to tak nebo jinak, dělají to po několika letech zase skvěle. Tolik šťastných tváří jsem na koncertě po rozsvícení světel už dlouho neviděl.

The Levellers
Letters from the Underground Tour, Palác Akropolis Praha, 16. listopadu 2008. Předskokan James Harries.
Hodnocení: 100 %

The Levellers objevují sami sebe

Recenze alba Letters from the Underground

Je to asi poprvé, co album The Levellers chválí fanoušci i kritika. Na letošním Letters from the Underground nechala skupina daleko v minulosti všechny pokusy přizpůsobit svůj zvuk době. Vrátila se k tomu, co umí nejlépe. Jakoby Levellers najednou znovu objevili sami sebe. Zpěvné a hopsavé kousky z dílny Marka Chadwicka střídají rozhárané, jemně nahořklé a úderné songy Simona Frienda. Nekompromisní rytmus udávaný basákem i dvorním výtvarníkem Jeremy Cunninghamem a bubeníkem Charliem Heatherem ženou stále rychleji kupředu čertovy housličky v rukou Jona Sevinka podpořené klávesami nejnovějšího člena Matta Savage.
Pohoda z pocitu dobře odvedené práce na desce se přenáší i na pódium. Lepší koncertní recenze neměli The Levellers za posledních deset let. Před tím se jejich vystoupení několik let po sobě stala tím největším, co se odehrálo na legendárním festivalu v Glastonbury, kam se letos s velkým úspěchem vrátili. Není proto překvapením, že velká část podzimního turné, na jehož britské části bude roli předskokana plnit Divoký Bill, je už vyprodaná.