V případě The Cure čas běží vlastním tempem. Zatím poslední řadové album 4:13 Dream kapela vydala v roce 2008, a i když je aktuální turné Lost World Tour zamýšleno k nové desce Songs Of A Lost World, doba jejího vydání ještě nenastala.
Dvacet minut po začátku koncertu mrknete na hodiny a zjistíte, že už uběhla hodina a půl. Přitom se v hlavní části koncertu hrály především pomalejší skladby. Jenže právě v nich se člověk rozpustí jako kostka cukru v čaji.
The Cure by mohli být anachronismem, Robert Smith pak politováníhodným revivalem sebe sama. Jenže nejsou. V jejich přístupu k hudbě je něco pudového, co spolehlivě jitří emoce. Všechno nějakým zázračným způsobem stále funguje.
