RECENZE: The Cure předvedli ospalou show, zachránily ji až přídavky

Sobotní koncert anglické kapely The Cure aspiruje na jednu z nejrozporuplnějších akcí, jež se letos v naší největší hokejové hale konaly. Nedá se říct, že by hudebníci hráli špatně, přesto větší část vystoupení lákala spíš k zívání než k tanci.

Čtrnáct tisích příznivců The Cure zaplnilo pražskou O₂ arenu až po střechu a kapelu krátce po osmé přivítal velký potlesk. Celkově však bylo přijetí koncertu spíš vlažné. A upřímně, tentokrát se není čemu divit.

The Cure

50 %

Místo konání: O2 arena, Praha

22. října 2016

Do prvních pěti písní se prakticky nikdo nepohnul ani v kotli, tleskat do písně se publikum odvážilo taky až ke konci. Jenže on tenhle koncert k žádné větší aktivitě nevybízel.

Jednoduše provedená stage a umírněná světelná show by samy o sobě nevadily. The Cure taky nehráli špatně, ale co kapela podcenila zcela zásadně, byla dramaturgie koncertu. Kapele slouží ke cti, že do lidí svou hudbu neúnavně valila dvě a půl hodiny včetně tří dlouhých přídavkových bloků. Bohužel první dvě hodiny to byla nuda k uzoufání.

Až teprve ke konci došlo na prověřené a provařené hity a našlápnutější písně vůbec. Škoda, protože některé tyhle pecky by v základní části koncertu zasvítily.

Do dění by publikum mohly vtáhnout i obrazovky, kterými se The Cure vybavili jak za pódiem, tak po jeho stranách. Jenže se zdá, že jejich užití kapela nepochopila. Robert Smith sice nezestárnul do krásy, ale přesto by snad jeho fanoušci ocenili, že mu uvidí do tváře.

Statická kamera umístěná tak, že po většinu času snímala prázdný prostor na pódiu, opravdu nebyla tím, co by show podpořilo. A když k ní došel baskytarista Simon Gallup, který jako jediný po pódiu trochu běhal, zase jsme mohli obdivovat krásný záběr na jeho kolena.

Prostě tenhle koncert byl od začátku nějak divně uchopený. The Cure jsou zkušení harcovníci. Je těžko pochopitelné, proč měla jejich show takové zásadní nedostatky.