Podle všeho opravdu definitivně poslední píseň The Beatles je na světě. Okolnosti vzniku a dokončení Lennonovy balady Now And Then je možné si přečíst zde, případně tady, zbývá si položit zásadní otázku: jaká je? Stálo původně zvukově ušpiněné torzo za dokončení, do něhož se kromě zbývajících členů kapely zapojila i umělá inteligence?
V každém případě ano. Bláhové by samozřejmě bylo domnívat se, že uslyšíme vizionářskou bombu, která může konkurovat nejpamátnějším kusům FabFour, nicméně svoje místo v katalogu kapely písnička právem má a mít bude.
Now And Then disponuje zvláštní, typicky lennonovsky lenivou a přitom napjatou atmosférou. Zatímco Paul McCartney zpíval vroucně a do svých písní The Beatles se vždy cele pokládal, John Lennon jako by si vždy nechával kousek něčeho nedořečeného pro sebe. V tom bylo největší kouzlo jím zpívaných skladeb – vždycky jste měli pocit, že za nimi ještě něco je, ale neměli jste šanci se toho dobrat. Říkejme tomu třeba kouzlo či tajemství.
Poslední píseň Beatles je tu. Unese křehká Lennonova balada sílu okamžiku? |
A právě tímto kouzlem oplývá i Now And Then. Vznáší se na psychedelickém obláčku, je decentně podepřena smyčci a její ústřední melodická linka se pozvolna zadírá pod kůži. Vzpomínám si na okamžik, kdy jsem poprvé uslyšel Free As A Bird a Real Love. Nic moc, říkal jsem si zprvu, ale s dalšími poslechy ty písničky vyrostly, zmohutněly a rozkošatěly se. A dnes stačí jen zahlédnout jejich názvy a okamžitě mi začnou znít v hlavě. Se všemi detaily.
Now And Then mě oslovila hned napoprvé, když dozněla, pustil jsem si ji okamžitě znovu a pak do třetice. A myslím, že těch repete bude ještě hodně.
Poznámka na závěr – prostřednictvím čtyřminutové písničky se The Beatles povedla mnohem smysluplnější pocta zemřelému spoluhráči (vlastně dvěma, budeme-li do toho počítat i George Harrisona, jehož kytara ve skladbě zní), než jakou předvedli Pink Floyd na zoufalém, téměř hodinovém albovém „výškrabku“ The Endless River z roku 2014.
