RECENZE: Tesseract na albu War Of Being vedou rozpravu o podstatě bytí

Britská progresivní metalová kapela Tesseract přišla po pěti letech od předchozí desky Sonder s ambiciózním koncepčním počinem War Of Being, který ještě před vydáním doplnila stejnojmennou počítačovou hrou.

Fotogalerie4

Kapela Tesseract | foto: archiv kapely

Pětice Tesseract, kterou v roce 2003 zformoval kytarista Alec „Acle“ Kahney, hudebně zapadá do vlny zvané djent. Označují se takto kapely, v jejichž projevu se mísí složité nepravidelné rytmy, pro tento žánr typické sekané riffy, hrané zpravidla na sedmi či osmistrunné kytary, a v neposlední řadě vypjatý vokál a důraz na emotivní melodie.

Tesseract k tomu ještě přihodili zasněnou, ambientní atmosféru, pozvolna budovaný pocit napětí, pečlivou, neuspěchanou práci s jednotlivými hudebními motivy a také práci s konceptem.

Jejich desky nejsou jen shlukem písniček, vždy bylo třeba je vnímat jako celky a takto k nim i přistupovat. V případě War Of Being to bylo krásně patrné na třech singlech, zveřejněných před vydáním. Prostřednictvím titulní jedenáctiminutová epopeje War Of Being a následných The Grey a Legion sice bylo možné udělat si představu, co od desky můžeme očekávat, ale naplno skladby vynikly až v kontextu kompletního alba.

Textově je War Of Being téměř filozofickým pojednáním či zamyšlením o sváru uvnitř každého z nás, který se týká samotné podstaty bytí. Kapela jej zasadila do sci-fi kulis a atmosféry světa The Strangeland, v němž se po havárii lodi The Dream (Sen) ocitnou hlavní postavy Ex a El. Musejí tímto izolovaným světem projít, zatímco je entita The Fear (Strach) vede k tomu, aby se podívali do svého nitra a zpochybnili svou existenci.

Hudební doprovod jim k tomu hrají Tesseract v životní formě, zcela soustředění, zjevně na počátku nové éry. Úvodní Natural Disaster pozvolna vykreslí kontury cizího, neznámého světa a v následující Echoes už jsme přímo v centru dění. Kytarové riffy se tříští o komplikovanou rytmiku a vybuchují v emocemi napěchovaném refrénu, kde hraje prim zpěv frontmana Daniela Tompkinse. Ten na albu jako vždy exceluje a v jedné z vrcholných písní Legion předvádí rejstříky a polohy dosud v Tesseract neslyšené.

War Of Being

95 %

Tesseract

V této písni kapela opět dokazuje, jak perfektně umí pracovat s dynamikou a dramaturgií skladby. Nikam nespěchá, jednotlivé motivy nechává patřičně vyznít a v závěru pak logicky a plynule naváže další písní. Díky tomuto postupu, který Tesseract dovedli k dokonalosti na albu Altered State z roku 2013, je posluchač okamžitě vtažen do děje a při poslechu má pocit, jako kdyby sledovat strhující film, což je u War Of Being takřka hmatatelné.

Je to vesmírné dobrodružství o devíti kapitolách, vyprávěné sebejistými mistry oboru. Tesseract jsou vynikající muzikanti, ale ani na okamžik se neuchýlí k předvádění svých schopností. Jsou to znamenití vypravěči, jejichž um vždy slouží celku. Prostřednictvím kytarových vyhrávek a riffů dokážou Acle Kahney a James „Metal“ Montheit navodit pocit majestátní, až děsivé vesmírné prázdnoty. Brilantní rytmika baskytaristy Amose Williamse a bubeníka Jaye Postonese dodává živost a napětí a o hrdle Daniela Tompkinse už byla řeč.

War Of Being přímo vybízí k opakovanému poslechu. Kromě skladatelského a aranžérského umu zprostředkovává atmosféru vzdáleného světa tak sugestivně, že si po doznění posledních tónů Sacrifice neřeknete „chci si to pustit znovu“, ale spíš „chtěl bych tam okamžitě zpátky“.

Před Tesseract se díky tomuto albu otevírají nové obzory. War Of Being je po zmíněné Altered State nejlepší deskou v jejich diskografii a společně s (anti)žánrovým manifestem Djent Is Not a Genre od Periphery a Take Me Back To Eden od maskované senzace Sleep Token jedním ze tří nejlepších moderně metalových alb letoška.

A jak bude znít nový materiál živě se budeme moci přesvědčit 1. února 2024 v pražském Paláci Akropolis.