Oč méně pracuje T Bone Burnett "sám na sebe", o to žádanější je jako producent. Je mimo jiné podepsán pod produkcí hudby k tak hudebně výrazným filmům, jako je "jižanská Odyssea" Bratříčku, kde jsi bratří Coenů nebo životopis Johnnyho Cashe Walk The Line. Nezapomeňme ale, že je veteránem americké scény – jako kytarista se účastnil už slavného Dylanova turné Rolling Thunder Revue v roce 1975.
Vloni si připsal mezi pozitiva hlavně produkci úžasného společného alba Roberta Planta a Alison Krauss Raising Sand. A právě obdobná muzikantská sestava nahrávala i jeho sólové album Tooth Of Crime, jehož obsah původně, už před dvanácti lety, tvořil hudební doprovod inscenaci stejnojmenné hry Sama Sheparda.
Je to otřepané srovnání, ale platí: jestli je Burnett někomu z americké scény nejblíže, je to nepochybně Tom Waits. Nejen proto, že na albu hraje (a velmi výrazně a po svém, ostatně jako vždy) Waitsův dlouholetý souputník, kytarista Marc Ribot.
Burnett má v sobě – stejně jako Waits – vstřebánu celou americkou hudební tradici včetně blues a country (to je ale případ třeba i takového Nicka Cavea, který jako další jeho "pokrevní bratr" vystrčí ďábelské růžky zejména v písni Here Come The Philistines), a uchopuje ji jakoby "odspoda", z její nejšpinavější stránky.
O to více vyzní v temném kontextu třeba výrazně melodická (jakkoli nikterak pozitivní) píseň Kill Zone, inspirovaná Royem Orbisonem, který je uveden jako její spoluautor. Společně s dramatikem Samem Shepardem (mimochodem někdejším hudebníkem skvělé kapely Holy Modal Rounders, jakési odnože slavných undergroundových The Fugs) zase Burnett napsal skvělé závěrečné "blues z nejjižnějšího Jihu" ironického názvu Sweet Lullaby.
Kromě Ribota, který je bezesporu hlavní instrumentální hvězdou alba, zde najdeme další zásadní jména americké scény, bubeníkem Jimem Keltnerem (který takříkajíc "byl u všeho" v angloamerickém hudebním dění posledních nejméně třiceti let), fenomenálním steelkytaristou Gregem Leiszem počínaje a třeba bývalou Burnettovou manželkou, zpěvačkou Sam Phillips konče.
Výsledný tvar je ale jen a jen Burnettův. Jeho neokázalé písničkářství, které si bez prvoplánových hitařských ambicí jde vlastní cestou a dodává mnohými dávno zapomenutým postupům nový lesk (jakkoli často hodně matný, což v tomto případě není protimluv) patří mezi to nejzajímavější, co dnes americká scéna "pro dospělé" nabízí.
T Bone Burnett: Tooth Of Crime
vyd. Nonesuch/Warner Music, čas 39:27
hodnocení iDNES.cz: 90 %
