Mardoša(M): Občas to slyšíme, ale sami takový název nepoužíváme. I když název Tata Bojs není moc dlouhý, lidi si vždy najdou něco, co se jim říká lépe.
Cais (C): Je to přirozené. Každá kapela má přezdívku.
Předchozí deska Futuretro má také krátký název, stejně jako novinka Biorytmy. To slovo souvisí s hudebními a živočišnými rytmy, například tepem srdce?
M: To jsou spíš boční souvislosti. Nevysamplovali jsme rytmus nějakého živého organismu, ale spíš se snažíme organicky propojovat zvuky nalezené nebo nasamplované se zvuky naší vlastní hudby. Navíc název souvisí s obalem desky a květinovými fotografiemi, které dělal Salim Issa.
C: Koncepce kytek vznikla dřív, než byly hotové nové písničky. Se Salimem jsme se bavili o tom, jak by měl vypadat booklet a prezentace desky. Napadlo nás, že bychom chtěli dělat tiskovou konferenci a křest alba v botanické zahradě. Na pódiu jsme chtěli mít živé květiny, ale pak se to celé posunulo jinam, k nafukovacím objektům. Budou to amorfní stylizované květiny. Já jsem měl vždycky rád, když kapela přijde s něčim novým a celá věc má nějakou koncepci. Booklet, prezentaci v televizi, klip, oblečení na pódiu. Když je to něčím spojené, je to přesvědčivější a silnější. Tehle přístup jsme si chtěli udržet.
|
Tata Bojs: Biorytmy | |
|
1. |
Náměsíčná |
| 2. | Vlezlá |
| 3. | B.M.O. (Black Moving Object) |
| 4. | Tanečnice |
| 5. | Dubová psychóza |
| 6. | Snová |
| 7. | Attention Aux Hommes! |
| 8. | Časová |
| 9. | Vozejček |
| 10. | Šťastnější |
| 11. | Shower Girl |
| 12. | Růžová armáda |
C: Chceme zajet se scénou do několik měst, do sálů, které budou rozměrově odpovídat našim představám.
M: Kamiony pojednou po republice... (smích)
C: Nejsme tak velká kapela, abychom si něco takového mohli dovolit, ale v podstatě si to trochu dovolujeme. Bude to zajímavá zkušenost. Každý budeme mít svého technika.
Pro jak velké publikum to chcete dělat?
C: Asi pro osm set lidí. Je také otázka, jestli přijdou. Když hrajeme v klubech pro tři sta lidí, je plno. Najednou bude ten prostor větší.
Pomyslné meze vaší návštěvnosti jsou osm set až tisíc lidí?
M: To se ukáže na turné. Třeba v Praze by mohlo přijít tolik lidí, ale nemůžeme se přece spoléhat, že to bude všude.
Byl pro vás úspěch Futuretra zavazující nebo inspirující?
M: Neřešili jsme to. Když o dešel kytarista Marek Doubrava, našli jsme místo něho Maťu Mišíka. Chvíli trvalo než s kapelou srostl. Pak jsme začali připravovat novou muziku a ponořili se do ní. Myslím, že až za dva roky si odkážeme pustit obě desky a něco si k nim říct.
C: Je lepší zapomenout na to, co bylo, protože práce se pak kompikuje. Důležité je tvořit nové písničky. Je těžké říct si: "A teď uděláme ještě lepší desku".
V písni Vlezlá máte slogan „zvuk je železná košile“. Můžu to chápat tak, že jste byli vězni předchozího zvuku, tedy Futuretra?
M: Ne, s Futuretrem to nemá nic společného. Záliba nebo koníček si člověka získá do takové míry, až ho nakonec ovládne. Je to myšleno obecně.
Potřeba dělat písničky a zároveň podnikat různá zvuková či hudební dobrodružství vám zůstala i v Biorytmech?
C: Já album takhle podobně vnímám. Jsou tam jasné věci a zvukové experimenty. Nikomu nepřijde, že by na desce hrály dvě různé kapely.
Není to moc velká roztěkanost? Kapely Portishead nebo Coldplay se drží určitého směru, ze kterého odbočují jen málo, ale spíš mění ty skladby více zevnitř...
M: Je to méně kontroverzní.
C: I Futuretro bylo stylově rozeklané a deska přesto drží pohromadě. Na Biorytmech je ještě víc poloh. Rozdíl je v tom, že v písničkách jsme šli víc po náladách a zvukových plochách, které vytvářejí atmosféru a dotvářejí texty.
M: Časem se to možná semkne. Třeba Clash udělali trojalbum Sandinista, které bylo stylově rozběhlé do mnoha stran, od punku k reggae a jazzovým věcem. Až máte pocit, že se Clash zbláznili. V době, kdy deska vyšla, ji snad nikdo pořádně nezkousl. My se samozřejmě nesrovnáváme s Clash. Jen jsem si vzpomněl, že Sandinistou jsem se nějakou dobu prokousával.
Kam až vedly vaše výpravy za zvuky?
M: Třeba v písni B.M.O. jsou použité samply z Egypta. Refrén zpívá nějaký Arab, který o tom vůbec neví. Zní tam i bubínky, které jsem slyšel v jedné oáze na tržišti. Natočil jsem si prodavače, když na ně chvíli hráli.
Maťo Mišík: Na desce je spousta samplů. Mardoša je velký svěratel zvuků. Některé jsou i z filmů...
Mardoša: Chci získat zvuk, který nikdo jiný nemá. Je to dané situací i prostředím. Scéna, kterou jsem zažil v oáze, se vlastně už nikdy nebude opakovat.
Proč jste tak ulétli na francouszkém filmu Piti Piti Pa, ze kterého čerpá píseň Attention Aux Hommes! (Pozor na muže!)?
C: V létě jsme byli na soustředění na chatě. Pouštěli jsme si tam Piti Piti Pa. Říkali jsme si s Mardošou, že by bylo dobré udělat si z něho trochu legraci.
M: Oslovili jsme Penery strýčka Homeboye, ale oni odmítli. Tak jsme tam nechali rapovat Františka Filipovského.
Některé kapely jsou pod vlivem bondovek, Buty mají Kusturicu, Morissey staré černobílé filmy...
M: Máme rádi tuhle vlnu francouzských filmů. Je to stará láska. Skvělé muziky je tam hodně.
Jak vznikaly nové věci?
Maťo: Museli jsme přestat hrát. Dali jsme si pauzu a strávili několik čtrnáctidenních soustředění, na kterých jsme skládali, hráli a samplovali.
C: Byla to soustředění v pravém slova smyslu. Nedělali jsme nic jiného než tvořili. Tam vznikly kostry skladeb, na kterých jsme pak dál pracovali. Jezdil za námi Dušan Neuwerth a pomáhal nám.
Neukradne vám ho kapela Kryštof, které pomáhal s deskou Magnetické pole?
Maťo: My mu nemůžeme moc platit.
M: On si pořídí bazén a bude spokojenej. (smích)
Vy jste na cenách Andělé 2001 vzkazovali kapele Kryštof, ať nebojkotuje a přijde, že je to docela legrace. Jaká byla odezva?
C: Šlo o vtip. Vzkaz nebyl míněn pejorativně, i když to možná někdo takhle pochopil. Ostatně dostal jsem několik takových SMSek.
Mohla by z toho být válka kapel? Propagaci byste měli vlastně zadarmo...
M: My nejsme typy na válku kapel, i když by to mohla být legrace. Na to jsou dobré třeba hip hopové party.
Píseň Vozejček mi přijde napůl jako parodie na hit a zčásti jakoby byla míněna vážně. Stanovujete si meze, kam daleko jste v té hitovosti ochotni zajít?
Maťo: Je to legrace. Píseň vznikla tak, že na soustředění jsme zapnuli automatického bubeníka, hráli jsme si s ním a hrozně nás to bavilo. Pak jsme vymysleli refrén. Bublina (Milan Cais - pozn.) do toho kvákal, že je v cadillacu, je tam pohoda, ženský... Sáhli jsme po písni jako po náladovce.
C: Text měl působit odlehčeně, ale není úplně o ničem. Je o úniku nebo touze po změně. Ale je podaný formou odlehčenosti, bezstarostnosti. Vozejček je fotogenická písnička, bude z ní dobrý klip.
M: Atmosféra mi evokovala starou Garáž. Její zpěvák Tony Ducháček byl jako pásek, který tady na Žižkově dělá Ameriku. Přitom to nebylo hloupé... Měli jsme radost, že si Tony Ducháček udělal čas a přijel za námi do studia v té písni zazpívat.
Co znamená zkratka P3D01 za jménem Milan Cais?
C: Je to něco jako CSC. P3D01 je socha, kterou jsem dělal jako diplomovou práci na akademii. Pojmenoval jsem ji P3D01. Trojrozměrný prototyp s pořadovým číslem 01. Moje výtvarná práce. Začal jsem si to dávat ke jménu. Lidi to brali. Kluci mi říkají Bublina nebo Bublajs.
Také máte pocit, že některé skladby musejí dozrát? Duševni je starší píseň, kterou jste natočili už před Futuretrem. Ale teprve v novém provedení se jakoby vyloupla...
C: Původně to byla legrace, slovní hříčka. Když jsme udělali novou verzi pro Futuretro, text dostal úplně nový rozměr.
M: Důležitou roli hraje kouzlo okamžiku, když se sejde víc dobrých náhod. To je asi princip megaúspěšných desek. Vůbec nejde o náš případ. Když vyšlo album Nirvana: Nevermind, nikdo si s ním nevěděl rady. Lidi se sešli ve stejný okamžik a vzniklo takovéhle dílo. Kdyby to dělali někde jinde nebo za měsíc a s někým jiným, tak deska třeba propluje. To jsou momentky, které se povedou třeba jednou za život.
Budeme samozřejmě nohama na zemi, ale stalo se vám něco podobného v případě Futuretra?
M: Komerčně určitě ne. Firma nemá zásluhu na tom, jak album zní. Ale měli jsme kliku, že desku vydala firma Warner Music. Kdyby vyšla u firmy Indies, byla by stejná, ale těžko by měla takovou propagaci a ohlas. Dál bychom jezdili po klubech.
Hodně kapel se vrací k živému hraní, okouzlení z elektroniky opadá. Jak je to s vámi?
C: My kombinujeme elektroniku s živým hraním. Smyčce jsme nahrávali v původním zvuku, také party bubnů jsme natočili v přírodní formě. Když se spojí s loopem, vznikne nový zvuk. To mě baví.
M: Elektroniku necítím jako ghetto. Všichni, kteří hrají na kytaru, jsou "out" a jedině my jsme ti "inaři". To už pominulo. Všechno je vyčerpané. Všechny styly jsou smíchané. Hudba je tak volný útvar, že se může kombinovat. Záleží na tom, jestli je v písni potenciál a jestli je přesvědčivá. Záleží také na přednesu.
C: Naučili jsme se lépe pracovat s technikou. Když vznikalo Futuretro, neustále jsme luštili manuál. Byly to pionýrské začátky. Písničky jsou víc zajímavé co se týče struktury. Ale fungovaly by i bez hudebního nebo zvukového kabátu.
 Fotografie skupiny Tata Bojs. |
 Fotografie skupiny Tata Bojs. |
 Fotografie skupiny Tata Bojs. |
 Fotografie skupiny Tata Bojs. |
 Fotografie skupiny Tata Bojs. |
 Fotografie skupiny Tata Bojs. |
 Fotografie skupiny Tata Bojs. Zleva Mardoša, Milan Cais, Klára Nemravová a Maťo Mišík. |
 Fotografie skupiny Tata Bojs. |
 Fotografie skupiny Tata Bojs. |
 Fotografie skupiny Tata Bojs. |
 Fotografie skupiny Tata Bojs. |
 Fotografie skupiny Tata Bojs. |
 Fotografie skupiny Tata Bojs. |
 Fotografie skupiny Tata Bojs. |
 Fotografie skupiny Tata Bojs. |
 Fotografie skupiny Tata Bojs. |
 Fotografie skupiny Tata Bojs. |
 Fotografie skupiny Tata Bojs. |
 Fotografie skupiny Tata Bojs. |
 Fotografie skupiny Tata Bojs. |
 Fotografie skupiny Tata Bojs. |
 Fotografie skupiny Tata Bojs. |
 Milan Cais (vlevo) a Mardoša ze skupiny Tata Bojs. |
 Fotografie skupiny Tata Bojs. |
