Místo klasického koncertního křtu jste měli virtuální OnLive, dopadl podle vašich očekávání?
Milan Cais: Dopadl skvěle. Měli jsme na něj krásné ohlasy od fanoušků, všechno klaplo, lístek si koupilo víc než dva tisíce lidí, přičemž se prodalo i dost exkluzivních vstupenek v hodnotě tisíc korun, takže jsme byli moc rádi, že nás lidi podrželi. A následná zpětná vazba byla ohromně silná – po žádném normálním koncertě jsme nic takového nezažili.
Lidi nám asi tímhle způsobem chtěli nahradit potlesk. Pro nás to byla hodně důležitá akce. V době tuhého lockdownu, kdy se nic nedělo, jsme měli na časové ose bod, k němuž jsme upínali pozornost a energii, měli jsme důvod se scházet a zkoušet. Byla to motivace do další práce.
Čili to byl první křest, teď zkusíme udělat druhý, ale se vším všudy a hlavně před lidmi.
Jak bude vypadat scéna?
Milan Cais: Těžko se to popisuje, ale zkusím to. Bude širokoúhlá, pracujeme s úplně novými chytrými světly, která trošku jinak modulují scénu v prostoru. Pak budeme mít mírně zalomenou ledku, která vytvoří půloblouk, aby průhledy na scénu byly možné i z různých úhlů. Je to pro nás nejdůležitější koncert letoška, chystáme ho už dlouho, oznamovali jsme ho už před covidem, takže samozřejmě chceme, aby dopadl co nejlépe.
Pozvete si nějaké hosty?
Mardoša: Kromě Tomáše Neuwertha a zpěvaček 20 Minutes, které s námi více či méně vystupují pravidelně, budeme mít jen jednoho hosta a tím bude Emma Smetana, která přijde zazpívat písničku Tajemství. Uvažovali jsme zprvu, že pozveme třeba všechny spolupracovníky z alba Jedna nula, ale pak jsme si řekli, že by množství hostů tříštilo tok a energii večera, čili jsme se shodli na jednom výrazném hostovi. A Emma je výrazná dost.
Milan Cais: Větší koncerty trochu svádějí k tomu udělat eklektickou show se spoustou hostů, ale my bychom rádi lidem ukázali energii a současnou živou formu kapely. Zkrátka nahrnout ten náš rokenrol do publika v plné palbě a v aktuální koncertní sestavě.
Velmi energický byl už váš nedávný koncert s Dekkadancers v Azylu na Výstavišti. A překvapilo mě, jak se písničky z Nanoalba přirozeně propojily s novým materiálem z aktuální desky.
Milan Cais: Je to zajímavé, ale nejste první, kdo nám řekl, že cítil zvláštní symbiózu mezi Nanoalbem a Jedna nula. Podle mě je to zase otázka energie. Když teď přehráváme písničku z Nanoalba, zní jinak, než když jsme ji hráli v roce 2004. Máme jiný flow, náboj a když zahrajeme vedle sebe Hal se zatoulal a Holku z plakátu, znějí jako kdyby vznikly obě před nedávnem a nedělilo je nějakých sedmnáct let.
Mardoša: Na Nanoalbu zpíváme o virech, které jsou teď velmi aktuální, o nanotechnologiích, což je taky neustále živá věc. Prostě to, i přes určitou naivitu našeho zpracování, pořád rezonuje. Pak je tam postava profesora Tečky, samozvaného spasitele, což je bohužel taky velmi současné téma.
