„Při psaní skladby s Emmou Smetana Tajemství jsem myslel na Serge Gainsbourga a jeho duety s krásnými holkami,“ líčí Milan Cais. V rozhovoru ho doplňují Dušan Neuwerth a Mardoša.
Po poslechu alba, hlavně písně 220 Travoltů, mi na mysl přišla Horečka retrofuturistické noci.
Neuwerth: Myslíte, že ta skladba je pro desku nejcharakterističtější?
Tak úplně jsem to nemyslel, ale zapadá mi do celku, do vašeho vnímání hudby, kde se už mnoho let mísí „futu“ a „retro“, jak zní název jedné z vašich desek.
Cais: Tématicky je to album opravdu rozkročené mezi řekněme retro hudbou, kterou máme rádi a na které jsme vyrostli, takže je logické, že se nám tam dere, a chutí pracovat s moderními technologiemi. Nějak nám ta kombinace stále přijde vzrušující. V tom deska není nijak objevná nebo nová, protože tenhle přístup aplikujeme už od vámi zmíněného Futuretra.
Přijde nám to zajímavé o to víc, že se to děje v době, kdy digitalizace čím dál víc prostupuje do našich životů. Vidíme na dětech, jak jsou bryskní v používání elektroniky, vezmou přístroj a okamžitě jsou s ním kamarádi. V průsečíku žhavé současnosti a z minulosti vzatých věcí nám jiskří a baví nás. Travolti jsou sranda, ale ten přístup tam zosobňuje víc písní.
Nepochybně. Odráží se to i ve fontu, jímž je na obale napsaný název Jedna nula. Naše generace ho zná z kalkulaček. Stručně řečeno, z alba cítím nostalgii.
Neuwerth: To je zajímavý postřeh. Plánované to nebylo, ale asi to z nás nějak samovolně vylezlo. Popasováváme se se světem jedniček a nul jako „boomeři“, což je výraz, který mám od svých dětí. Prostě jsem v jejich optice zastaralý a na tyhle věci se dívám jinak. Po našom, když to tak řeknu. A ta jednička a nula má mnoho významů, každý si tam může dosadit, co chce. Vítězství, prohru, vypnuto, zapnuto, přesně to charakterizuje dnešní dobu. Jsou tam i vzpomínky současnost versus minulost.
Mardoša: Tohle je vlastně jeden z prvních postřehů k desce, který máme od někoho jiného než od vydavatelské firmy, a jsem zvědavý na další reakce. Desku jsme nedělali cíleně tak, aby působila nostalgicky, ale zároveň se žádným náladám nebráníme.
Cais: Celkové vyznění se moc naplánovat nedá. Mohli bychom se o to pokusit, ale byl by to konstrukt. To, co z nás vyleze, je dílem náhody nebo souhrou určitých okolností. Už od počátku jsme ale pracovali s kratší stopáží a chtěli jsme natočit deset písniček, což je vzhledem k názvu logické.
