Vinyl je už na světě a vypadá krásně.
Mardoša: Před časem jsem četl statistiku, která už možná neplatí, že zhruba sedmdesát procent lidí, kteří si kupují vinyly, si je nemají na čem přehrát. Pořizují si je, protože se jim líbí. Ale už se to nejspíš posunulo, podle mě si gramofony kupuje čím dál víc lidí.
Biorytmy navazují na předešlé vinylové reedice desek Futuretro a Nanoalbum. Budou následovat i další alba?
Cais: Máme s vydavatelskou firmou takovou nepsanou dohodu, že bychom postupně všechny naše desky, které jsme vydali u Supraphonu a předtím u Warner Music, vydali na vinylech. A už jich moc nezbývá.
Mardoša: Z řadovek už jen Kluci, kde ste? Pak je otázka, jestli uděláme i Smetanu, což není úplně řadové album, takže uvidíme.
Cais: Nadšení kolem vinylů se nám líbí, i když jsme si vědomi, že jde spíš o solitérní záležitost. Neprodávají se ve velkém, je to spíš kusová výroba, ale fanoušci na koncertech si je kupují, nechávají si je od nás podepsat. A fakt vypadají krásně, obal vždycky víc vynikne ve formátu LP než na cédéčku. Konkrétně Biorytmy vyšly v roce 2002, kdy se ještě alba prodávala, čili to byla naše komerčně nejúspěšnější deska.
Co je na reedici navíc oproti původní verzi?
Cais: Pár písniček z dob, kdy u nás hrával ještě kytarista Maťo Mišík. Přišlo nám líto, že se v téhle podobě neobjevily na žádné desce, tak jsme je dali sem. Pak je tam remix písně Cyberkartáč, v níž rapuje náš úplně první kytarista Mareček Padevět takovou hatmatilkou. Nasekali jsme z toho pár frází a udělali taneční podklad. Občas jsme ji hrávali živě a nevylučujeme, že zazní i na koncertech, které chystáme.
V jakém rozpoložení jste při natáčení Biorytmů byli?
Cais: Semkli jsme se s Maťem Mišíkem, pamatuju si, jak ty písničky vznikaly na soustředění ve Třebani, všechno šlo docela hladce. A když sestavuju playlist na koncerty, uvědomuju si, že nejvíc písniček je tam právě z Biorytmů. Stálice jako Šťastnější, Attention aux hommes, Růžová armáda, kterou uzavíráme snad každý koncert. Celkově bych řekl, že je to hodně popová, vrstvená deska.
Mardoša: Po Futuretru jsme byli dost rozjetí, zároveň jsme řešili odchod Marka Doubravy, s kterým jsme hráli pět let. Ale Maťo Mišík naskočil hodně rychle, navíc jsme se už naučili se samplerem, s nímž jsme se na Futuretru spíš jen zlehka seznamovali, což je asi taky slyšet. Je to každopádně náš vrchol ve vrstvení všech možných elektronických zvuků.
Cais: Navíc je to první deska, kterou jsme točili do programu ProTools. Šlo o kombinaci digitálního a analogového nahrávání. Teď jsem ji poslouchal po strašně dlouhé době a pořád se mi líbí.
K reedici se váže série koncertů, co na nich zahrajete?
Cais: Miniturné jsme pojmenovali Křest & test!. Budeme hrát 3. prosince v Brně, 12. prosince v Praze a 20. prosince v Olomouci. Křest se vztahuje k reedici Biorytmů, test k tomu, že otestujeme písničky, které chystáme na nové album. Už na nich pracujeme, takže jsme si řekli, že zkusíme dát vzorek a zjistit, jak na to lidi reagují. Budeme hrát hodně písniček z Biorytmů, ale ne úplně všechny. Pak dáme samozřejmě i věci jako Opakování a další hitovky. Chystáme novou scénu, experimentujeme s několika plány projekční plochy, čili se moc těšíme.
Jak znějí zmíněné nové písně?
Cais: Jsou to pořád Tata Bojs, ale zároveň se snažíme posunout. Děláme skladby tak, aby fungovaly samy o sobě. Nemáme žádný koncept, neříkáme si, že bychom chtěli připravit desku, která by zněla tak a tak. Jde o to, aby tam byl silný a nosný nápad, pak už si s tím můžeme hrát, jak chceme. Nejdůležitější moment je, když si písničku vezmeme do ruky, zahrajeme si ji v úplně ořezané podobě a zjistíme, že funguje. Což se s třemi novinkami stalo, z čehož máme radost.
Mardoša: Je to trend, který začaly právě Biorytmy. Naše první album, jež jsme nejdřív nahráli a pak jsme se ho teprve učili zahrát živě.
