Taneční babylon

Páteční festival Lucky People Centre Open Air Field u Proboštských jezer nastínil, kolik vizí a přístupů nabízejí aktuální styly klubové taneční hudby. Během několika hodin se dalo protancovat snad všemi proudy, kterými klubová elektronická hudba vládne. Nabízely se divoké přískoky při stylu jungle, kosmická plavba při odlehčeném trance, gymnastické stepování u techna i líné pohupování se pod hiphopovým pódiem. Pokaždé jiný přístup, nepsaná pravidla i způsob tance a komunikace mezi pódiem a parketem.

Dění ve stylově oddělených stanech se po celou dobu vezlo na jedné zvukové i pocitové vlně a výstupy slavných i méně známých DJů se ubíraly poměrně předvídatelným, hudebně mnohdy nijak zvlášť inspirativním směrem. Výjimkou byl DJský set 2stepového věrozvěsta Bély N. Na pevný houseový základ lepil divoké breakbeatové vrstvy, svérázné vokální ekvilibristiky i roztomile naivní samply odkazující na počátky taneční hudby a samplování.

Festival Lucky People Center Open Air Field

Proboštská jezera (staroboleslavsko)
29. června 2001

Čtyři stylové stany a dvě hlavní pódia

Pořádala agentura Lighthouse

Avšak to pro letošní ročník nejpodstatnější se událo v jedné ze dvou hlavních scén, koncipované jako open air chill-out. Krátce po osmé hodině tam začal svůj koncert jedenadvacetiletý Tomáš Dvořák, který si říká Floex a jehož debutová deska Pocustone si rychle získala respekt v kruzích taneční scény. Koncertování Floexovi nabídlo ještě více možností naplňovat svou ideu o propojení elektronických a akustických nástrojů. Ty při živém vystoupení ještě více vystoupily do popředí a Floexova produkce byla náhle více jazzová než tanečně-elektronická. Ukázalo se, že Floexova hudba není stavěná pro otevřený prostor a větší množství lidí. Ovšem i přes poměrně chladnou reakci publika to byl jeden z hudebních vrcholů festivalu. Ani po Floexovi hrající holandský DJ Zjelva se nedržel teoretického vymezení chill-outu coby místa, kde hudba jen pasivně dotváří pocit pohody, a vystavěl bezmála dvouhodinové, nadmíru příjemné experimentální představení, ve kterém nepůsobila nepatřičně ani skladba Idioteque od Radiohead.

Nora Geir Jenssena neboli ambientně zaměřený projekt Biosphere jsem předem tipoval na černého koně festivalu. Jenssen však nabídl nikterak hlubokomyslné či alespoň zábavné zvukové eskapády podpořené elektronickými vyhrávkami a pointované pomalou, nicméně výraznou rytmikou. Byla to opět spíše záležitost do menšího klubu. Přestože se Jenssenovy rozmáchlé syntetické zvukové plošiny setkávaly s poměrně vřelým ohlasem publika, do Floexovy vynalézavosti nebo Zjelvovy suverenity mu něco chybělo.

Co se rafinovanosti a vynalézavosti týče, nejpovolanější se ukázala britská legenda The Orb. Ti se ve stylově i zvukově nesourodém vystoupení představili coby zvukohledači, šílení experimentátoři i nesmlouvaví technaři. Rozhoupané dubové basy a hrátky s hlasovými samply se střídaly s ostrými chuchvalci zvuků, valícími se buďto nad složitě naprogramovanými bicími smyčkami, či nekompromisně tepajícím pravidelným rytmem. Desítky zásadně rozdílných vjemů, pocit i nálad, které letošní ročník festivalu nabídl, The Orb namíchali do jedné originální, nenapodobitelné zvukové vize, ve které i těžko slučitelné styly a tendence nacházely smíření a nové vyznění. I po více než deseti letech v pozici vlivných tahounů taneční scény zůstali The Orb svěží a několik kroků před ostatními. Lucky People Centre v nich měli očekávané vítěze.