Čtveřici před dvěma lety proslavilo na domácí scéně album Moonshower And Razorblades, které mělo vyjít dokonce i v Americe. Nestalo se tak. Nová deska je podle frontmana kapely Kaye Buriánka o dost jiná než její předchůdkyně.
Nové album jste nahrávali hned ve čtyřech studiích najednou. Proč?
Chtěli jsme spolupracovat s producentem z Los Angeles Berndem Burgdorfem, který nám pomáhal už s předchozí deskou, byl takový náš supervizor. K tomu jsme stáli i o Jamesa Cooka z Londýna, který spolupracoval třeba s IAMX. A zjistili jsme, že létat za nimi není tak náročné, jako je transportovat sem.
V čem se Dreamer liší od vaší předchozí desky?
Dřív jsme byli klasifikovaní jako pankáči, kteří neřeší zavedená hudební dogmata. Zároveň jsme však byli považovaní i za intelektuály vytvářející abstraktní hudební obrazce. S hrůzou jsme teď zjistili, že se to spoustě lidem líbilo, přestože to byla spíš berlička.
Berlička?
Ano, do jisté míry to můžete brát jako umění, ale od nás to byla spíš lenost a z nouze ctnost. Když jsme točili minulou desku, neměli jsme dost materiálu a přitom byli tlačeni okolnostmi i časem. Někdo do nás investoval peníze, měli jsme zaplacená drahá studia, ale chyběly skladby. Říkali jsme si, že to nějak dopadne. Trochu přeháním, ale my jsme ve studiu někdy ani nevěděli, co děláme. Tomu jsme se teď chtěli vyhnout, takže do studia už jsme šli se skladbami a věděli přesně, co chceme – aby si naše skladby lidi lépe zapamatovali. Takže Dreamer je vlastně album popovějšího rázu.
