Přijíždí kapela, která předpověděla slávu Blur, Oasis a dalších, kteří začali jako "obyčejní britští kluci, co hrají obyčejné písničky". "Turné jsme si naplánovali tak, abychom hráli na místech, kde jsme ještě nebyli. Loni jsme takhle vystupovali v Santiagu de Chile a bylo to naprosto fantastické. Letos jsme zase vyrazili do Asie. Připadali jsme si jako nová kapela. Je příjemné hrát v Londýně, ale tam jste... přece jen za chvíli trochu okoukaní," vysvětluje Brett Anderson.
Nijak se přitom netají tím, že pražský koncert bude určený zejména pamětníkům a fanouškům zlaté éry kapely, která své první úspěchy sbírala po londýnských klubech, opovrhována manažery i zástupci hudebního průmyslu. "Určitě budeme hrát spoustu starých věcí. Hráváme i Stay Together, přestože jsme ji psali v době, kdy se kapela rozpadala pod rukama a dlouhou dobu ji neměli rádi," říká Anderson o nejúspěšnější písničce Suede.
Kromě starých písní však s kapelou přijede uvést i letošní desku Bloodsports, která vyšla po více než desetileté nahrávací pauze a jejíž přípravy nebyly bez obtíží. "Bylo to těžké hlavně osobně," vzpomíná na nahrávání Anderson. "Tedy, mezi námi v kapele všechno fungovalo. Ale napsat novinky po comebackovém turné, na kterém hrajete ty nejlepší věci, co jste kdy napsali, není snadné. Musíte se jim nějak vyrovnat," vysvětluje Anderson. Kapela podle něj dokonce natočila skoro celé album, ale pak jej raději zahodila. "Nejdřív se zdálo být v pořádku, ale když jsme začali hrát nové písničky vedle těch starých, připadal jsem si, že do nich lidi tlačíme. Proto jsme opravdu spoustu skladeb zavrhli," vysvětluje frontman Suede. A o tom, že se tenhle postup vyplatil, asi nejlépe svědčí samé pochvalné recenze, které si deska vysloužila.
I to kapelu povzbudilo, takže už teď Anderson sebevědomě mluví o další desce. "Už jsme začali skládat a musíme znovu přijít na to, jak to udělat, aby to znělo dobře. A chci, aby to tentokrát bylo rychle." Kapela by ráda začala s natáčením už koncem roku.
O aktuální muzice a o tom, jak vypadají současné hitparády, přitom Anderson nemá kdovíjaké mínění. Nahrávací společnosti i kapely podle něj "hrají na jistotu". Je však zajímavé, že v podobné atmosféře Suede na přelomu 80. a 90. let vznikli. "Nás si dlouho nikdo nevšímal. Lidi od hudby nám říkali, že to děláme špatně. Ale my jsme byli tak zapálení a stejně jsme neměli dost talentu, abychom to dělali jinak. Nebyli jsme takoví muzikanti, abychom dokázali změnit styl. Prostě jsme hráli, jak nám to šlo," vzpomíná Anderson na začátky kapely, která iniciovala vznik nového žánru, jemuž se začalo říkat britpop.
"Vytvořili jsme vlastní styl. Pak začalo chodit na koncerty víc a víc lidí. A my jsme věděli, že asi děláme něco dobře," připomíná zpěvák dobu, kterou Suede trávili v malých klubech v londýnském Camdenu. "Londýn je jako velký bazén beznadějných talentovaných muzikantů. A samozřejmě se objevila spousta klonů, kapel, které chtěly znít jako my. Jenže s pouhým napodobováním se nikdo daleko nedostane, nikdy nebudete skvělí," ohlíží se ke kořenům žánru, jehož pojmenování britpop nikdy neměl moc v lásce. "Spojuje se to s věcmi, jako je třeba přehnané vlastenectví, které Suede nikdy nevyznávali. Když jsme založili kapelu, byli jsme dost kritičtí. Rozhodně se to nedalo omezit na to, že zpíváme o Londýně," vysvětluje Anderson, ale o roli, kterou Suede sehráli, svou kapelu nepřipravuje.
"Je pravda, že jsme zbořili určité bariéry, najednou mohla být londýnská kapela z dělnické třídy v hitparádách, hrát v televizi, psalo se o ní v časopisech. Ulehčili jsme to dalším, ale nemyslím si, že sami spadáme do kolonky britpop," ohlíží se Anderson za začátky Suede. A o debutovém albu, které neslo jen název kapely, říká prostě: "Jen jsme chtěli natočit desku, která pohne věcmi dopředu. A nebude mít zpátečnického ducha." Což je postoj, který si Suede evidentně uchovali i přes svá nejdivočejší období. Brzy uvidíme, zda ho stále mají, i když si stoupnou na pódium.
