RECENZE: Magdalena Kožená jiskří coby hvězda hudebního večírku přátel

Před několika lety podnikla Magdalena Kožená s manželem sirem Simonem Rattlem a dalšími kolegy turné s projektem komorní hudby. Jednu ze zastávek udělali i v pražském Rudolfinu. Z koncertního počinu vychází nahrávka natočená v Berlíně pro Pentatone.

Kromě Rattlea za klavírem se na ní podíleli houslista a koncertní mistr Staatskapelle Berlin Wolfram Brandl, klarinetista Andrew Marriner, flétnista Kaspar Zehnder a tři hráči na smyčce.

Název desky Soirée – Magdalena Kožená & Friends naznačuje, že tu jde o něco jako hudební večírek s přáteli, muzicírování pro radost. Proto se dají přijmout i aranže písní Antonína Dvořáka, jakkoli hlavní úmysl či úkol britského skladatele Duncana Warda nejspíš byl, aby se jednotlivé instrumenty prostě zapojily do hry. Je však rozdíl mezi dodatečnou, tak trochu chtěnou aranží a originálním zvukomalebným způsobem, jakým s nástroji pracuje třeba Maurice Ravel v cyklu Malgašské písně, když líčí smyslnou domorodou krásku či dramatické vylodění kolonizátorů. Anebo jadrností, s níž Leoš Janáček dokresluje pomocí klarinetu a klavíru svá Říkadla.

Všichni zúčastnění hudebníci patří ke špičce, sám Rattle, ač není klavírista profesí, je u nástroje rovněž velký muzikant, nicméně hlavní výkon přirozeně odvádí Kožená. Písně vždy byly kromě barokní hudby její nejvlastnější parketou. Hlas léty dozrál, přesto neztrácí lyrickou podstatu a kultivovanost, která dodává kouzlo zvláště Chanson perpétuelle od Ernesta Chaussona nebo zmíněnému Ravelovi. 

Soirée – Magdalena Kožená & Friends

80 %

autor: Magdalena Kožená

Dokáže zkoncentrovat výraz do kratičkých částí cyklu Pět písní Ofelie od Johannesa Brahmse, který zhudebnil německý překlad písní, jež v Hamletovi zpívá hrdinka; zvolena byla úprava s doprovodem smyčcového kvarteta od německého autora Ariberta Reimanna, jenž ovšem ctí originál. Úplně jiným hudebním jazykem promlouvá dramatik ve Třech písních z Williama Shakespeara od Igora Stravinského, jenž je harmonicky odvážnější a využívá moderní postupy. Kožená vystihuje tvrdší, ale jiskřivý charakter hudby.

Nahrávka plná kontrastů končí slavnou písní Richarda Strausse Morgen! (Ráno), známější v orchestrální verzi jako téměř velké operní číslo; zde zní v původní podobě pouze s doprovodem houslí a klavíru jako zvukově skromnější, ale neméně podmanivá výpověď o blízkosti dvou duší.