RECENZE: Snoop Dogg, totiž Snoopzilla, bafá funk jako kouř

Rapová legenda přináší v novém projektu uvolněnou atmosféru, i když na desce chybějí hity. Kvůli nové desce se slavný americký raper Snoop Dogg znovu přejmenoval.

Snoop Dogg na festivalu v Glastonbury v roce 2010 | foto: ČTK

7 Days of Funk

Zatímco svůj předchozí reggae projekt nahrával coby Snoop Lion, nyní si říká Snoopzilla. To aby vzdal poctu psychedelickému soulu a funku zpěváka Bootsyho Collinse proslaveného písní Bootzilla. Sedm skladeb a jeden bonus natočil se zpěvákem a producentem Damonem G. Riddickem, který je známý pod uměleckým jménem Dm-Funk.

7 Days of Funk

70 %

Ti dva se prý náhodou potkali na nějaké vernisáži v Los Angeles, kde Dm-Funk hrál a Snoop Dogga to bavilo tak, že vzal mikrofon a dvě hodiny s ním jamoval a ještě ten večer se domluvili, že spolu musí udělat víc. Po první písničce byli ze spolupráce ve studiu tak nadšení, že se pojmenovali 7 Days of Funk a udělali celou desku. Po jejím poslechu zní historka kupodivu docela uvěřitelně.

Jejich nahrávka je totiž poměrně přímočarým a bezprostředním holdem funku, tedy žánru, který v různých podobách prolíná celou raperovou kariérou. Atmosférou i stavbou písniček je mu rozhodně bližší, než bylo předchozí experimentování s jamajskou hudbou.

Zvukově celá deska připomene někdejší Doggův hit Sexual Eruption, který rádia hrála pod mírnějším názvem Sensual Seduction. Účinky chemického funku podtrhuje uvolněné tempo a klid, který vychází z desky mezi plochami syntezátorů a umělými údery bicích.

Dogg znovu ukazuje, že i když má rozsah jen pár tónů a v rapu se nepouští do žádných závodů v rychlosti, dovede uvolnit atmosféru jako málokdo. Deska 7 Days of Funk je vůbec spíš zhudebněným pocitem. Chybějí na ní hity, ale když potřebujete vypnout a poslouchat hudbu a veškerou energii věnovat bafání obláčků kouře, tak nejsou potřeba.