RECENZE: Slza se snažila až příliš, koncertu chyběla živočišnost a drajv

Kapela Slza oproti předloňskému turné rozhodně povyrostla. Vybavila se honosnější scénou, hrála ve větším a důstojnějším sále a publikum z pražského Fora Karlín odcházelo spokojené. Přesto středečnímu koncertu chybělo něco, co by chytlo za srdíčko i starší a pokročilé.

S deskou Katarze vyrazila předloni Slza po tuzemských kulturácích, s letošním Holomrázem už si troufla na malé haly, kam lze pražské Forum Karlín směle zařadit. Mělo to své výhody. V dubnu 2016 se i vzhledem k výrazně mladšímu publiku, než je na podobných koncertech zvykem, začínalo i končilo za světla a dojem z vystoupení tím trochu trpěl.

Holomráz Tour 2018

60 %

Autor: Slza

Místo konání: Forum Karlín, Praha

7. března 2018

Forum Karlín naštěstí na rozdíl od kladenského Domu kultury okna nemá, navíc začátkem března se stmívá dřív. Takže tentokrát Slza měla plnohodnotný večerní koncert. K tomu přispívala i scéna vystavěná sice trochu víc na efekt než účelně – baskytarista Jan Cidlinský byl třeba většinu času zpola skryt za dekorací, která připomínala klávesy na opačné straně pódia, ale ve skutečnosti prostě jen překážela. Nicméně dohromady se světly působilo vizuální pojetí show dobře.

Problém byl s tím, že to, co se z pódia ozývalo, bylo až příliš dobré. Že to nedává smysl? Ale je to tak. Všechny takty perfektně zařezávaly, dokonale odladěné texty Xindla X se linuly do publika a zvuk byl skoro jako z nahrávky. Což je sice poklona pro všechny zúčastněné, jejich um a profesionalitu, jenže koncertu tak chyběla trocha živočišnosti, ty drobné nečistoty, které dělají živé hraní živým hraním.

Lukáš Bundil sice celý koncert poctivě odehrál na kytaru, ale bylo potřeba nastražit sluch a odchytávat momenty, kdy se trochu víc prořízne popovou koláží do popředí. Škoda toho, protože ty chvíle patřily k nejzajímavějším. Poučným kontrastem bylo také hostování slovenské zpěvačky Celeste Buckingham, jejíž příchod celou show nebývale osvěžil.

Naopak kýžený okamžik nedokonalosti si Slza připravila s fanynkou z publika, kterou si zpěvák Petr Lexa vytáhl k duetu v písni Celibát. Ta nebohá dívka k tomu sice přistoupila statečně, ale nejspíš se nemohla pořádně slyšet a její zpěv tomu bohužel odpovídal.

Jinak ovšem práci s fanoušky zvládala Slza skvěle. Lexa několikrát seběhl pod pódium, kde aktivně komunikoval s lidmi v prvních řadách a tím nabourával onu trochu topornou profesionalitu, již kapela předváděla. A celý sál velmi ochotně reagoval na výzvy o tleskání nebo zpívání.

Až příliš diskotékový večer nakonec naštěstí vygradoval přídavkovou Lhůtou záruční z debutové desky, a tak Slza přeci jen končila živoucněji. Ale nutno říct, že ač za zaplnění sálu pro tři tisíce lidí si kapela zaslouží uznání, její muzika má nesporně u publika potenciál a na místě přebraná platinová deska mluví rovněž sama za sebe, úplně nejsilnější koncertní zážitek to tentokrát nebyl.