Sinéad O’Connor - Sinéad O’Connor (2005)

Sinéad O’Connor - Sinéad O’Connor (2005) | foto: Profimedia.cz

Sinéad O’Connorová zpívá reggae

Po letech, kdy o sobě nedávala příliš vědět, se proslulá irská zpěvačka Sinéad O’Connorová vrací na scénu.

Právě vydává nové album Throw Down Your Arms  (Zahoďte zbraně) a vyjíždí na podzimní turné po Spojených státech i Evropě. V její doprovodné kapele drží rytmus Sly Dunbar a Robbie Shakespeare, světoznámí experti na hudbu reggae.

Právě v tomhle duchu zní celé album, které zpěvačka sestavila z dvanácti písní. Sáhla pro ně i ke klasikům této impulzivní muziky včetně Boba Marleyho a Petera Toshe.

"Písničky v duchu reggae mě vždycky obrovsky podržely. Pokud vám někdo zachrání život, je dobré, když mu to můžete vrátit," prohlásila zpěvačka. Uvolněný rytmus reggae podle ní splývá s tlukotem srdce.

"Reggae přesně souzní s přirozeným rytmem těla i celého vesmíru, zatímco většina západní hudby vychází z pravidelného rytmu," řekla BBC Sinéad O’Connorová. 
K nahrání desky ji prý povzbuzovaly vlastní děti,  a tak se vypravila rovnou na Jamajku, do vlasti reggae.

Aby vše bylo stylové, s dvojicí Sly & Robbie pracovali přímo ve studiu, ve kterém natáčel i král reggae Bob Marley. "Splnil se mi tam dávný sen, nemohla jsem tomu uvěřit a občas jsem se nenápadně vytratila na záchod si zabrečet, abych se zase mohla tvářit jako že nic, ale bylo to neuvěřitelné," svěřila se zpěvačka.

Přitom ještě nedávno chtěla opustit hudební scénu. "Odcházím z hudebního byznysu. Už nechci být celebritou pronásledovanou novináři. Přeji si žít normální život," vzkazovala zpěvačka v roce 2003.

K tomu, že její život byl občas divoký, přispívala Sinéad O’Connorová (1966) sama. Byla dítětem ulice a kradla, matku ztratila v roce 1985. Svou první desku The Lion And The Cobra nahrála v punkovém i hiphopovém stylu.

V roce 1990 se proslavila srdceryvným hitem Nothing Compares 2U, ve kterém na videoklipu pláče. Píseň pochází z desky I Do Not Want What I Haven’t Got (1990), která uhranula posluchače na celém světě.

Zpěvačka tvrdě kritizovala katolickou církev, poštvala proti sobě konzervativní část Ameriky, ale pak se sama upnula k víře, a dokonce chtěla jít do kláštera. Po sérii alb Universal Mother (1994) či Sean-Nós Nua (2002) se pomalu stahovala do ústraní.

Letos jí vyšla kolekce snímků Collaborations, která bilancuje její hostování na nahrávkách hudebních přátel.