GLOSA: V souboji pěvců došlo i na kotrmelec. Výsledek byl nerozhodný

Vždy 27. ledna slaví narozeniny Wolfgang Amadeus Mozart. Letos mu do Obecního domu přišli gratulovat britský barytonista Simon Keenlyside spolu se slovenským basistou Štefanem Kocánem. Byla legrace, ale hudba nepřišla zkrátka, nebo aspoň ne příliš.

Simon Keenlyside jako Mozartův Papageno na koncertě v Obecním domě | foto: ČTK

Mozart versus Verdi

75 %

Simon Keenlyside, Štefan Kocán

PKF - Prague Philharmonia, dirigent Rastislav Štúr

Smetanova síň Obecního domu, 27.ledna 2015

Mrštný, nervní Brit hned na úvod přiběhl částečně přestrojený za ptáčníka Papagena z Mozartovy Kouzelné flétny a s jeho árií si herecky i pěvecky pohrál jako v divadelní inscenaci. Udělal dokonce i kotrmelec. Při dostaveníčku z Dona Giovanniho se zase posadil na zem.

Důležitější ale bylo, že Keenlyside má hlas stejně ohebný jako tělo. Ne příliš silný od přírody, ale každou árii umí zahrát. Štefan Kocán je pravý opak. Největší dojem udělá, když se může postavit a naplno rozeznít efektně silný, hluboký zvuk. Ať už s ušlechtilým podtextem, jako v árii Sarastra z Kouzelné flétny, nebo s hrozivým, to když jako Komtur z Dona Giovanniho přichází stáhnout hříšníka do pekel.

Když má ale coby Giovanniho sluha Leporello pobavit vyprávěním o láskách svého pána, nefunguje to. Najednou v hlase chybí pružnost a herectví, zpěv působí strnule. V závěrečné scéně z Dona Giovanniho, v níž spoluúčinkovala i sopranistka Nikola Urmanová, se Kocán zhostil dvojrole Komtura a Leporella, nicméně ti dva občas zpívají i současně, a takový eskamotér nikdo není, takže scéna působila vykuchaně.

Koncert, jenž doprovázela PKF – Prague Philharmonia s dirigentem Rastislavem Štúrem, dostal název Mozart versus Verdi. Druhá polovina patřila italskému skladateli, nicméně ti dva spolu přirozeně nemají co soupeřit. To spíš sami zpěváci. Zatímco Keenlyside opět dokázal hodně vytěžit z menšího hlasu, třeba v árii Simona Boccanegry, Kocán sice impozantně podal Jacopa Fiesca z téže opery, ale jako král Filip v duetu z Dona Carlose už byl opět příliš sošný, zatímco Keenlyide naplno ztvárňoval markýze Posu.

Nikdo není dokonalý

Nicméně i Keenlyside má limity. Zdá se, že jeho nedávné problémy s Rigolettem ve Vídni, kdy v půlce představení odešel z jeviště, nemusely být jen náhodná indispozice. Ostatně na koncertě se před slavnou árií z této opery nechal dirigentem pro jistotu omluvit kvůli únavě. Když měl pak naplno spílat dvořanům, kteří unesli jeho dceru a prosit o její vrácení, bylo znát, že už víc nemůže. Přitom by to ale bylo zapotřebí. Kdyby tak Kocán mohl půjčit Keenlysidovi trochu ze svých zásob zvuku a Keenlyside Kocánovi zase něco ze své herecké spíže… Pokud by to byl souboj barytonisty s basistou, dopadl by nerozhodně.

Symbolicky ho uzavřely přídavky. V nich se Kocán blýskl s písní Old Man River a Keenlyside zvláště s písní If I Were a Rich Man z muzikálu Šumař na střeše.