Za scénou
Sledovat další díly na iDNES.tv„Jiřího Bělohlávka jsem obdivoval jako člověka i umělce. Byl to skromný člověk,“ vysvětlil. Byčkov se dle svých slov jako umělec snaží zůstat skromným a pokorným člověkem. „Připomínám si to každý den. Musím stále usilovat o to být lepší. Aby to zítra šlo lépe než dnes,“ říká a dodává, že každý hudebník je dobrý jen tak, jako jeho poslední koncert.
Jména všech členů orchestru si Byčkov prozatím nepamatuje. „Ale je to má nová rodina a mám připravené kartičky s fotografiemi a jmény. Musím se je začít učit,“ prozrazuje.
Nedílnou součástí dirigentova projevu je taktovka. Semjon Byčkov má celou sbírku. „Taktovka je součástí mě, je to prodloužení mé ruky. Je to něco jako pro houslistu stradivarky,“ přibližuje.
Postavení České filharmonie je podle Byčkova ve světě unikátní. „Český filharmonický orchestr hraje tři abonentní vyprodané koncerty za sebou. Opakuje se. A to je v dnešním světě velmi neobvyklé,“ mluví o svých zkušenostech. „Česko je jedno z těch míst na světě, kde je pro lidi přirozené chodit na koncerty. Někdy přijdou oblečeni slavnostně, jindy běžně, ale na tom nezáleží, jde o to, že chtějí, aby na ně krása hudby působila,“ říká.
Za scénouZa scénou je pořad, který vzniká ve spolupráci iDNES.tv a kulturní rubriky iDNES.cz a MF DNES. Divákům nabízí zajímavé hosty ze světa filmu, hudby nebo literatury (archiv pořadu najdete zde).  |
Semjon Byčkov v mládí emigroval do Spojených států amerických. „Sovětský svaz jsem opustil, protože jsem chtěl být svobodný. Jak víte, v tu dobu byla železná opona, která rozdělovala svět a já potřeboval žít v demokratické společnosti a stát se tam opravdovým hudebníkem,“ vzpomíná.
„Ano, byl jsem naštvaný, když jsem opouštěl svou domovinu. Nyní už nejsem. V době, kdy jsem emigroval, chtěli emigrovat i rodiče. Ale otci to bylo dvanáct let odmítáno. Měl jsem pocit, že už jej nikdy neuvidím. Pak se události změnily, on za mnou mohl a já zároveň najednou mohl zpět. Můj vztek se přetavil v soucit. Láska k mé zemi nikdy nevymizela,“ tvrdí.
