O Santogold se mluví jako o jednom z nejžhavějších jmen tohoto roku. Její příběh začal celkem netypicky: černošská holka Santi White studovala na univerzitě ve Filadelfii hudbu, aby se posléze stala vyhledávačkou talentů pro Epic Records. Nikdy v hudebním kolosu nikomu nic nezazpívala, nikomu neřekla, že píše vlastní věci, jen plnila svoje pracovní úkoly.
"Měla jsem představu, že budu hledat dobrou hudbu a na firmě mi pak řeknou: "Jo, dobrá práce.“ Místo toho ale pořád říkali: ‘Pojďme vydávat sračky známejch lidí, nebudeme přece riskovat‘,“ vzpomíná na dva roky v Epiku. "Tak jsem se na to vybodla,“ uzavírá lapidárně. Začala tedy z gruntu, zpívala v punkové kapele Stiffed, psala písničky pro zpěvačku Res, která díky ní jako jedna z prvních začala míchat r’n’b s reggae. A taky začala skládat vlastní písničky.
"Nedělám r’n‘b nebo rap jako ostatní čokoládový holky, nejsem žádná Ciara. Mám ráda pop, který má v sobě nějakou hloubku,“ říká a dodává: "Mám ráda různý styly, různý nálady a chci to tam dostat všechno.“ Její bezejmenná debutová deska, pro kterou ji "objevil“ malý nezávislý label Marrakesh Records (jako první třeba podepsali i The Killers), je proto přímo uragán různých stylů, což ještě podporuje plejáda rozdílných producentů: chlapíci z Bad Brains (skate-punk), chlapíci z Steel Pulse (reggae), FreQ Nasty (breakbeat), DJ Diplo (hip hop) atd.
Výsledkem je silná a neobyčejně pestrá deska, ze které už jeden song frčí v reklamě na pivo Bud, Santogold předskakovala na turné Björk a Mark Ronson ji oslovil na nazpívání songu Pretty Green od The Jam na svou megaúspěšnou desku Version. Co si budeme povídat, na Epic Records si asi drbou hlavu.
