Rozjezd alba navnadí sledem výrazných momentů. Pilotní singl All The Way připomíná Craigovy typické silné stránky - křehká syntetická písnička rozkvétá s výrazným refrénem a decentní kytarovou funky vyhrávkou.
Po smířeně melancholické Don't Love You No More (I'm Sorry), která bez zbytečné přesládlosti pojednává o tématu zřejmém z názvu, přichází další z vrcholů alba - rozevlátá a svěží Hypnotic.
Pak ovšem následuje série pěti rozvolněných songů a spád kolekce se vytrácí. Craigův subtilní projev se nebezpečně zabarvuje odevzdaností, znuděností a tracky jako Do You Believe In Love či One Last Dance působí poněkud unaveně.
Sérii balad končí nenápadná, ale výtečná Unbelievable. Toto vytržení z letargie přesto výsledný dojem nezachrání.
Následující juchavá Just Chillin' sálá pseudo-latino názvuky a má nejspíš navodit pocit živočišného jiskření. Spíš jde ale o křeč a celý zbytek alba se pak už nese v duchu střídavých záblesků a rozpaků.
Rozhodně nejde o slabou desku. Zrovna u Craiga Davida, který již v tak raném věku zválcoval světové hitparády, ovšem trochu překvapí, že se tak ochotně zabydluje v bezpečné pozici uhlazeného parťáka Ushera či R Kellyho.
Craig David - The Story Goes...
teacup/Warner Music, délka CD 53:07
Tři pecky: All The Way, Hypnotic, Unbelievable
Hodnocení iDNES: 
