V poslední době nás stíhají samé pohromy. Napřed pandemie covidu, která asi nebyla pro muzikanty tím nejlepším obdobím, teď zase válka na Ukrajině. Nedá mi to nezeptat se parafrází názvu jedné vaší písničky – má pořád svět s láskou naději?
S láskou vždycky. Ale víte co? Je to opravdu těžké. Kam se v poslední době podíváte, všude je nějaký problém, pohroma. Doba je v tomhle ohledu příšerná. Ale říkám si, že nejvíce záleží na tom, jak si to člověk vnitřně nastaví, jak si to takzvaně udělá sám. Já se z toho všeho nehodlám hroutit. Rozčiluji se jenom nad věcmi, co můžu sama ovlivnit, jinak to podle mě nemá cenu. To bych se zbláznila. A k vaší otázce... S láskou má samozřejmě svět naději, akorát se mi v poslední době zdá, že mezi lidmi tak nějak mizí. Ovšem ona má láska mnoho podob. Tak třeba podívejte na mého pejska. Byla jsem přes všechny ty lockdowny hodně tady na samotě v lese. Co taky dělat v takové době v Praze? Neuvěřitelně mi jeho bezpodmínečná láska pomáhala. A tak jsme si tady na chalupě žili jako v takové „hospůdce na mýtince“.
Kdyby mně ve dvaceti někdo řekl, že za padesát let budu mít vyprodáno a bude mě to pořád bavit, tak si poklepu na čelo.
