Největším překvapením a jedním z největších úlovků letošního ročníku Rock for People je Karel Gott. Několikanásobný zlatý slavík bude vůbec poprvé vystupovat na rockovém festivalu. V rozhovoru se ohlíží za tím, co to pro něj znamená.
Nemáte přece jen trochu strach z jiného publika?
Já už žádné obavy nemám. Myslím, že jsem se dostal do fáze, kdy mě mladí berou. Je to vidět na mých koncertech, kam opravdu nechodí jedna generace. Jsou tam děti, teenageři, střední věk i staří. U mladých jsem měl obavy dřív, teď už jsem prý v kategorii živá legenda. A i když v názvu festivalu je rock, pořadatelé říkali, že se nemusím žánrových hranic obávat. Že tam nejezdí nějaké ortodoxní publikum.
Proto jste se nechal nakonec přemluvit?Mě nemusí nikdo k ničemu dlouho přemlouvat. Já si vyslechnu pár informací a řeknu ano, nebo ne. Ne přitom vždycky neznamená, že nechci, ale třeba jen nemám čas. Ale je pravda, že pro mě to bude opravdu velká změna.
Zřejmě je to první festival podobného typu ve vašem životě?
Aby bylo v názvu slovo rock, to jsem ještě opravdu nedělal.
Ale rokenrol ano. Vy jste si prožil časy, kdy přišel.
To ano, ale to byla jiná generace i filozofie. Rokenrolisti a rockeři, to přeci není to samé, i když druhé by bez prvního nebylo. Kolik jich jako Beatles nebo Ten Years After říkalo, že nebýt Elvise, ani by nezačali. Stejně jako Elvis říkal, že kdyby nechodil do kostela a neposlouchal gospely, možná by nikdy nezpíval. Dnes je rockových rádií a festivalů tolik, že už to není taková vzácnost, jako když všechno začínalo. Rokenrol byl takzvaně napůl povolený, a to byl právě ten rajc. Poloprohibice je pro muzikanty i diváky největší vzrůšo. Čím víckrát mě pořadatelé, kteří dbali, aby se večer nezvrhnul ve výstřední excentrické tance, jako tanečníka rokenrolu vyvedli z parketu, tím víc jsem dostal u holek i kluků bodů.
Za to, že jste je naštval.
Byla v tom trocha rebelství a odvazu. Pak přišel beat a big beat a rock a pořád se to vyvíjelo. V sedmdesátých letech to byli jenom Deep Purple a podobně. A vidíte, dneska je rock takový pojem, že už v něm angažují i mě.
Vzpomenete si, jaká byla první rokenrolová deska, kterou jste si pořídil?
Nejspíš Bill Haley, ale pro mě byl vždycky největší hvězdou starý dobrý Little Richard. Ten mě odvázal víc než Elvis. To bylo strašné maso. Elvis mě bral až později a naživo. Hodně se mi líbilo, jak působil na ženské publikum. Jak to o sobě věděl a jak to uměl prodat. V hlavě mám pořád obraz, jak na havajském koncertě sundal bílý šátek, co měl kolem krku, hodil ho do publika a to málem zešílelo. Nebo když jsem viděl Toma Jonese ve Vegas a holky po něm házely klíče od hotelových pokojů. Na téhle hudbě jsem se učil. Když jsem začínal, tak co jsem vydělal, to šlo do desek.
Cizí vám není ani to, co následovalo. Pamatuju si, že jsem vás potkal mezi publikem na koncertě Aerosmith.
Já jsem odjakživa fanouškem rocku, který je melodický. Moje nejstarší dcera Dominika má navíc ráda tvrdou muziku, tak jsem ji na ni bral. Pro mě to hlavně musí být kapely, které mají dobrého zpěváka. Teď má třeba přijet Jon Bon Jovi, a to je přesně ten případ, který já uznávám. Když k tomu hrají opravdičtí hudebníci na opravdické nástroje, mám zkrátka co obdivovat. Technickými fígly mě nikdo neohromí.
Karel Gott se chystá na Rock for People přitvrdit.
Vaše žánrové rozpětí je značné. Proč jste se sám do rocku nikdy pořádně nepustil?
U nás se pořád škatulkuje. Když já udělal rockovou věc, tak to - od Gotta - rockeři nepřijali. Moje publikum mi říkalo, že mi to nesluší, že mám zpívat ty svoje krásné melodie. A když jsem pochopil, že se to opravdu nechytí vůbec u nikoho, tak nejsem blázen, abych se do té polohy tlačil. Ale to neznamená, že bych rock kvůli tomu zavrhnul.
Budete váš koncert pro Rock for People speciálně upravovat?
Možná trochu přitvrdím, nemůžu asi zpívat jen milostné balady, k tomu není atmosféra dost intimní. Doprovázet mě bude Boom Band a s tím máme velmi široký repertoár, který pojme několik set skladeb. Vždycky koncert upravujeme podle momentálního rozpoložení. Až když se naladíme na frekvenci publika, rozhodneme, co zazní. Takže překvapení to bude svým způsobem i pro mě. Důležitý zůstává můj oblíbený text písně: Ať různé vládly styly, mé písně nešidily. V tom mě zase inspiroval Sinatra.
I když to není vaše typické prostředí, plánujete se na festivalu chvíli zdržet?
To bude záležet na tom, kdo zrovna bude hrát a zpívat. Neumím si moc představit, že tam budu špacírovat, ale trochu nasát atmosféru, to bych rád. Ale až po koncertě. Uvidíme, jak se to bude ubírat. Prý tam bude hrát i Kryštof. Jsem rád, že budu dělat Richardu Krajčovi předskokana.
Co kromě hraní na festivalu na léto plánujete?
Mám pár koncertů u nás a v Německu, na podzim turné, ale hlavně budu točit Dotek lásky 2. Polovina alba, na kterém se vracím k popovým klasikám, je hotová. A paralelně začínám myslet na album pro mne napsaných původních písní od mých kolegů. Už se na něj těším.
30. května 2013 |
