Proč jste si jako umělecké jméno zvolila Žofie Dares?
Dlouho jsem nad tím přemýšlela. Nebylo to tak, že bych si vyloženě chtěla změnit jméno, ale potřebovala jsem nějak odlišit moje působení v kapele a sólové aktivity. Navíc jsme docela často jezdili do zahraničí, kde s příjmením Dařbujánová překvapivě měli docela problém. Takže když jsem v roce 2018 vydala sólové EP, přišla moje sestra s nápadem, že bych se na něm mohla prezentovat jako Žofie Dares. Dare v angličtině znamená odvažovat, troufat si, takže Žofie Dares se dá přeložit jako „Žofie si troufá“, což se mi líbilo. Navíc se i podobá tomu mému. Je to tedy jak pseudonym do ciziny, tak i pro moje boční aktivity.
Na základě čeho jste se rozhodla natočit album předělávek starých milostných písní?
Jednou večer jsem nemohla usnout, ležela jsem v posteli, hlavou se mi honily různé myšlenky, jak to tak bývá. Ten den jsem zrovna poslouchala svoje oblíbené album Jamieho Culluma The Pursuit, na kterém je i písnička I Think, I Love, kterou jsem vždycky hrozně milovala a měla touhu ji někdy přezpívat.
A zrovna ten den jsem na to album narazila a říkala jsem si – mám vlastně pár měsíců volno, tak že bych se do něčeho pustila? A proč vlastně jen jeden song, udělám celou desku, když už v tom budu. V hlavně se mi tak během pár vteřin zjevil celý koncept, název i pár dalších písní. Hned mi bylo jasné, že vyberu jen love songy. Dnešní milostné písně mi v porovnání s těmi staršími nevyjadřují dostatek emocí. Rozhodla jsem se tak touhle cestou dát těm letitým písničkám další šanci na chvíli ožít.
Čím to podle vás je, že novější love songy nejsou tak emotivní? Co jim schází?
Mám pocit, že je to dobou. Dřív se obecně žilo tak nějak intenzivněji, dneska spoustu věcí vnímáme hodně povrchně, což souvisí mimo jiné i s technikou a sociálními sítěmi. Máme pocit, že můžeme mít všechno, což je do určité míry pravda. Jenže si toho nevážíme, nemá to pro nás takovou hodnotu jako dřív. Všechno je zkrátka zrychlené, což pro mě osobně není vždycky úplně dobře.
Podle čeho jste vybírala skladby, které se nakonec dostaly na album?
Vyrobila jsem si dlouhatánský playlist asi se čtyřiceti písněmi od Franka Sinatry, Tonyho Benneta, Etty James, ale i dalších méně známých, přesto vynikajících interpretů. Pak jsem ho asi dva měsíce poslouchala pořád dokola, abych zjistila, co mě opravdu baví a co mi zapadá do konceptu.
Je náhoda, že album vyšlo zrovna na svátek svatého Valentýna?
Samozřejmě není. Nejsem zrovna holka, která by Valentýna nějak slavila nebo prožívala, ale říkala jsem si, když už, tak do toho půjdu se vším všudy a spácháme to na svátek zamilovaných. Je to takové hezky kýčovité, proč vlastně ne? Ale pojala jsem to opět trochu po svém, takový můj malý krvavý Valentýn.
Kdo s vámi desku natáčel? Třeba piano právě v I Think, I Love je radost poslouchat...
Oslovila jsem několik svých kamarádů, I Think, I Love zrovna nahrával Michal Šupák, skvělý klavírista z kapely Noisy Pots, s kterou jsme byli s MYDY několikrát na turné. Do ní jsem chtěla vyloženě jeho. Dál jsem poprosila Zacka Slouku, mého kamaráda a filmového kolegu, se kterým jsme si už delší dobu přáli něco společně vytvořit, a s aranžmá několika písní mi pomohli Jiří Vidasov a Daniel Wunsch. I moji MYDY kluci mi s hodně věcmi pomohli. O to víc je miluju, že si v osobních rozletech navzájem nebráníme, ale naopak si pomáháme, na což se mě lidé často ptají.
Přiznám se tedy, že jsem si chvílemi říkala, jestli nejsem blázen. Od doby, co nápad vznikl, jsem si na vydání dala pouhé dva měsíce a pak jsem se hroutila, jestli to vůbec reálné… Nakonec jsem si ale řekla, že nemá cenu se stresovat. Ale žádný oficiální deadline to nebyl, nikdo na tu desku vlastně nečekal, nechávala jsem to v tajnosti. A když jsme s Jirkou Vidasovem začali pracovat na aranžích a obvolávat studia, muzikanty, všichni měli úplně náhodně volno, z důvodů zrušených koncertů a podobně, najednou to prostě do sebe celé začalo zapadat. Šli jsme di toho s tím, že má-li se to stát, stane se to. A povedlo se.
Budete s tímhle projektem koncertovat?
Chtěla bych, ale spíš nárazově. Teď jsem docela vytížená s kapelou i filmem, takže to zatím nechávám spíš na léto nebo i později. Ráda bych si to více promyslela a udělala něco úplně jiného, než jak mě lidi znají, tedy na to nechci spěchat.
