RECENZE: Kapela Druhá tráva na novém albu hojí bolest zjitřených ran

Původně to mělo být dvojalbum, ale zatím vyšel jen Díl první. Na něm se autorské písničky Roberta Křesťana a Druhé trávy zcela přirozeně pojí s předělávkami jejich hudebních vzorů.

Praha 23.7.2020 MF iDnes kultura zpěvák hudebník Robert Křesťan Foto MAFRA Tomáš Krist | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

Bolest může být i povznášející. Podívat se do zvrásněného obličeje muže v černém Johnnyho Cashe v klipu Hurt je stejná síla jako poslouchat českou verzi téhle skladby, kterou Robert Křesťan otextoval jako Bolest. „Vrazil jsem si dnes/jehlu do těla/do míst/kde mě dřív/ta rána bolela“.

Píseň napsal Trent Reznor, mozek industriálně-rockové kapely Nine Inch Nails. A že ji o dvacet šest let později na desku Díl první nahrál bluegrassový věrozvěst z východu Robert Křesťan s kapelou Druhá tráva, beru jako stvrzení toho, že dobrá muzika nemá potřebu se omezovat žánrovými dogmaty.

V jedné řadě s Trentem Reznorem stojí v Křesťanově vnímání hudebního světa Mark Knopfler, Sting, Kris Kristofersson a samozřejmě Bob Dylan. Ještě není tma, jak zní Křesťanova česká verze skladby Not Dark Yet z alba Dylanovky, je ukázkovým příkladem toho, jak má vypadat coververze s dokonalým pochopením originálu.

Díl první

Robert Křesťan & Druhá tráva

Hodnocení: 75 %

Album Díl první je dalším patníkem na Křesťanově hudební cestě. Základy zůstaly, stále je to muzika vycházející z tradic folku, country a bluegrassu. Je v ní však něco navíc – přidaná hodnota, kterou jí dodal britský producent Eddie Stevens, v jehož portfoliu najdeme jména jako Moloko, Zero 7, Róisín Murphy nebo Jana Kirschner. Původně mělo jít o dvojalbum, přičemž na první desce měly být předělávky písniček, které Roberta Křesťana v mládí ovlivnily, druhé album pak mělo být sestavené z nových autorských skladeb.

Kvůli „koronasituaci“ vše dopadlo jinak, první album z kompletu je složené jak z původních písní, tak z předělávek.

Pojítkem je jednak Křesťanův civilní projev, jednak Stevensova pečlivá produkční práce. Ukázkový příklad dává písnička Na křídlech koní, pro jejíž vyznění jsem si dovolil vytvořit vlastní škatulku electrograss. Podobně působivá je i následující Proč bych měl naříkat. Začíná, jako bychom byli s kapelou na zkoušce a jednotliví muzikanti jen zvolna nahazovali melodické linky. Po několika minutách však do sebe vše zapadne a výsledkem je hudba ryzí, čistá a osvěžující jako horská bystřina.